„Ačkoliv se to na první pohled nezdá, fotili (měkké „i“ je správně, poslední roky fotíme holky hlavně ve dvojici) jsme jen pár metrů od průmyslového areálu na okraji Prahy.
Stačí prolézt křovím a jste v jiném světě.
Už nejspíš nezjistíme, jak starý je vor, na kterém se projela Magdaléna, a kdo ho vyrobil.
Přesně za tahle místa jsem vděčná mé drahé půlce, bez něj by byla spousta fotek o dost chudší.“

Text a foto Martina Šimková

Všude omílaný koronavirus způsobil, že hradní stráž opustila své obvyklé stanoviště a strážní budky na Pražském hradě zůstaly zcela opuštěné.
Chybějící turisté navíc umožnili klidné focení, které jsme si užili.
Že nás budou restauratéři na ulici lákat na svoje prázdné zahrádky, to jsem zažil naposled v Itálii a nikdy by mě nenapadlo, že to zažiju i v Praze.

Text a foto Roman Löwinger, modelka Anna Bártová.

Příběh fotografie na závěr.

Jako postarší člen SČF jsem se snažil svými příběhy, jak fotografie vznikly, vlastně povzbudit další členy k větší aktivitě a snažení i v čase pandémie. Nějak se to nepovedlo a poctivá snaha nenašla větší odezvu. Škoda, moc mě to mrzí. Žhavá současnost dává o sobě vědět naprosto všude. Takže prosím, omluvte mě, že posílám již jen poslední příběh. Jinak všem nadšencům přeji vše dobré a hodně úspěchů na fotografickém poli.

Takže ten příběh. V mojí nové knize pod názvem „Letní lidé 2“ je rovněž snímek ženského klínu, ovšem v plavkách, za kterými je zastrčená peněženka. V obou rukách totiž tato dáma nesla piva svým přátelům sedícím v restauraci u stolu…

Váš František Dostál

Vietnam je známý i tím, že má několik zajímavých oblastí s pískem. Ano, má pouště! Dokonce s různými barvami písku. Já měl možnost nahlédnout na jednu z nich nedaleko městečka Mũi Né, kde jsou rudé duny. Znáte to sami, nejlépe se v poušti fotí za rozbřesku nebo těsně před západem slunce, abychom měli krásné vlnky písku a stínů jednotlivých přesypů…Já si to také tak naplánoval a přemluvil rodinu, aby tam se mnou zajeli. Jak už to bývá ve Vietnamu tradicí, tak cesta, která trvá 20 minut, trvala hodinu!!! Příčinou jsou špatné cesty, plno motocyklistů, kteří vás brzdí, ale i třeba šofér, který nezná nikdy dobře správný směr.

Dojeli jsme na duny samozřejmě po západu slunce, stíny nikde a všude tolik lidí, že nešlo najít kousek volného prostoru pro kompozici. Byl jsem dost zklamán. Ale všechno zlé je k něčemu dobré! Všiml jsem si zajímavých barev na nebi a až pitoreskně vypadající lidi na hraně duny. Teleobjektiv situaci ještě znásobil a ejhle! Doma jsem přišel na to, že se mi podařilo vyfotit něco, co jsem vůbec nečekal! Představuji vám vítězný snímek soutěže Canon.cz v sekci minimalismus.

Foto a text: Pavel Zubek

Basa na fotografii tvrdila muziku v hospůdkách okolo řeky Sázavy. Hrálo se na ni již ve 30. letech v Lucerně a měla na sobě název skupiny Westerni. Uprostřed jedné noci, když se jelo motoráčkem ze slavné hospody „U žraloka“ asi jen dvě stanice do Zlenic, zahrála basa i paní průvodčí, a my neplatili jízdné, co stálo tehdy asi korunu!
(Zmíněná fotografie je rovněž také na titulu knížky „Cesta pro dva“ od F. Dostála a A. Vykulilové , kterou lze objevit v obchodě Foto Škoda ve Vodičkové ulici v Praze.)
Foto: František Dostál