Rubrika: Z historie

Po delším čase pokračujeme se zveřejňováním další série dokumentů zachycující střípky ze života Svazu.

V roce 1970 byly předávány první tituly AFIAP pro české fotografy, historiky, organizátory a teoretiky fotografie. Rok 1973 byl rokem 3. sjezdu SČF. Svaz se prezentoval na interkameře v letech 1975 a 1977, Kabourek vyjíždí do regionů vzdělávat a diskutovat o činnosti svazu. Kancelář svazu se stěhuje z Kladna do Prahy na Žižkov, kde bude mít dlouho novou adresu na Kalininově 43.

Příští sešit představí aktivity svazu.

Vladimír Skalický
Lanškroun 7. 2. 2025

První reportáže ze založení Svazu českých fotografů.

Píše se rok 1969 a Bohumil Kabourek ve svém 18tém sešitu zaznamenává znovuzaložení svazu. V lednu 1969 se koná první zakladatelský sjezd, kde vystoupil s hlavním referátem. Bohužel zatím není znám text jeho přednesu, ale z dalších fotografiích lze usuzovat, že si vedení vytklo dokončit všechny přípravné práce, aby byl svaz zaregistrován.

Dozvíme se o sídle dočasném svazu v Jugoslávské ulici a od roku 1973 plnohodnotného sídla na Seifertově 43 na Žižkově.

Na fotografiích jsou hledáčkem fotoaparátu „zachyceni“ významné osobnosti nejen české fotografie, kteří dali fotografii pevné základy. Profesor Lubomír Linhart, teoretik fotografie , Edward Hartwig, významný polský fotograf, Emil Mätzler, toho času předseda mezinárodní komise pro mládež u FIAPu, ing. dr. Jan Lauschman, významný chemik a fotograf.

Příští sešit se bude věnovat organizaci FIAP s názvem O FIAP … atd. Číst dále >

Dnes navážeme na předcházející sešit JÁ A FOTO I.

Sešit s číslem 17 se věnuje aktivitám fotografů nejen z Gottwaldovska, dnešního Zlína, ale také setkávání napříč.
Je příznačné, že aktivita zlínských fotografů překročila regiony i hranice Československa. Na fotografických setkáních či vyhlašování výsledků soutěží se potkávali různí. Kamarádi z fotoklubu, přátelé z Přerovska, ale také různí soudruzi sekerníci, tajní i bývalý příslušník SS.
Kabourek na fotografiích pro nás a historii zachovává tváře lidí, kteří utvářeli amatérskou i profesionální fotografii Československa.
Vladimír Rýpar na přednášce v Luhačovicích roku 1963 u příležitosti otevření výstavy v místních lázních.
Rudolf Skopec, uznávaný historik fotografie spolu s Františkem Novákem, který vyvolával a zvětšoval fotografie ze světových cest Hazelky a Zikmunda.
K.O. Hrubý, fotograf a teoretik fotografie na semináři na Bečvách i s modelkou.
Tváře dnes možná již zapomenutých fotografů z Přerovska na společném setkání na Pustevnách.
Bohumil Kabourek byl uznávaným fotografem, který byl i mnohým porotcem ve fotografických soutěžích. V popisku najdete i jeho sarkastický pohled na tehdejší úroveň amatérské fotografie.
Aktivity, setkávání, výstavy a vzdělávání. To bylo motorem tehdejšího života fotografů. Kdo chtěl, ten se mohl na poli fotografie aktivně zapojovat a jak Kabourek zmiňuje pravidlo: „Pozvi a nebudeš litovat …“.

Příští sešit se bude věnovat založení Svazu českých fotografů v roce 1969 s názvem ZAKLADATEL SVAZU.
Vladimír Skalický
Lanškroun 10. 2. 2024

odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Skopec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_R%C3%BDpar
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Otto_Hrub%C3%BD

Představujeme další ze sešitů Bohumila Kabourka, který je věnován aktivitám fotografů z Čech, Moravy i Slovenska.
Bohumil byl velice aktivním fotografem i organizátorem. Stál u organizace gottwaldovských FOTOTÝDNŮ. Jezdil na besedy do fotoklubů. Účastnil se výjezdů za fotografií.
Při prohlížení fotografií ze života Bohumila si je potřeba tyto aktivity zasadit do doby, kdy probíhaly. Byla to léta šedesátá a sedmdesátá, tedy doba před a po okupaci v roce 1968. Cestovalo se především vlaky a autobusy.
Jezdilo se po celém Československu a fotografové se vzdělávali pomocí besed a přednášek s, dnes již legendami československé fotografie. Jaroslav Spousta vedoucí redakce Československé fotografie, Noel, Rajzík nebo třeba Linhart a mnozí další.

Jaké z toho poučení pro nás? Jak se setkáváme. Pouze nad mapami, nebo také na výletech a výstavách nejen fotografických? Pokud ano, tak to je dobře.

Příště budeme pokračovat se sešitem JÁ A FOTO II.
Vladimír Skalický
Lanškroun 18. 11. 2023

Po zveřejnění jména Bohumila Kabourka na našich stránkách mne čekalo veliké překvapení. Přestože to je už víc než 30 let od posledních záznamů pana Kabourka, který ve svých sešitech zaznamenal svůj fotografický, a později soukromý život, tak jeho jméno není úplně zapomenuto. Když jsem se k sešitům dostal, oslovil jsem několik svých kamarádů fotografů, kteří by na Bohumila mohli vzpomenout. Pro většinu z nich bylo jeho jméno a účast na dění ve Svazu neznámé. Jen kamarád Pavel (85 roků) na něj vzpomínal, jako na předsedu našeho Svazu, ale nic víc.

Poté, co jsme zveřejnili první sešit, ozval se mi Antonín, člen Volného sdružení východočeských fotografů. S překvapením mi sdělil, že si na předsedu a aktivního organizátora Kabourka dobře pamatuje. Vzpomínal na jeho aktivní práci pro amatérskou fotografii ve Svazu a později v Družstvu Fotografia. Slovo dalo slovo a Antonín vyprávěl, jak se s Kabourkem potkával na mnoha akcích v gottwaldovském regionu. O tom ale možná až příště.

V dalším sešitu o Bohumilově fotografickém životě, se dozvídáme, jak se fotograf pracoval na pozici fotoreportéra krajských novin Naše Pravda.
Pokud si na internetu zadáte titul Naše Pravda, s podivem se Vám objeví aktuální internetový týdeník novodobé Komunistické strany Čech a Moravy. Zajímavé a stále poplatné. Ke starším vydání novin se lze, sice trochu komplikovaně, ale přeci dostat (https://ndk.cz/periodical/uuid:fe2a79b0-8691-11de-bbfc-000d606f5dc6). To pro Ty, kteří mají rádi historii a chtějí srovnat slova doby před padesáti lety a dnes.

Při pohledu na fotografie z druhého sešitu se mísí úsměv a obdiv.
Úsměv nad technikou a prací reportéra novin, které přinášely zprávy z Gottwaldova a širšího regionu. Jednoduché fotopřístroje, prostý blesk a kabourkův výmysl s dosvětlováním druhým bleskem. Dělnická brašna „Kabourkova kabela“, do které se, jak autor píše: „… vešly tři fotoaparáty, dva elektronické blesky (a tři svačiny pro kbk a dvě pro Skobu …)“. Vždy vzpomínám na chvíle, když jsem se já, mladý a hrdý fotograf setkával se staršími kamarády, jak říkávali: „Jo mít ty západní foťáky a ty filmy, to by byly fotografie.“ Dnes je máme a …
Údiv ale mnohem víc uznání nad prací, která nebyla nikdy lehká. Minimální technické vybavení, nedostupné materiály, složitá doprava na místo focení, omezení, co se smí s nesmí. A i přes tyto překážky z této doby máme nespočet nádherných snímků, jak ukazuje i nedávná repríza brněnské výstavy fotografa K. O. Hrubého v Praze. Uznání k práci, kterou, byť v duchu doby, reportéři odváděli na poli socialistické práce, sportu nebo zábavy.
Více než mnoho slov hovoří fotografie. Tak si je prohlédněte.

Příště se sejdeme nad sešitem s názvem JÁ A FOTO.

Vladimír Skalický
Lanškroun 2. 8. 2023

Kam s tím …?
Jak stárnu, tak se mi stále častěji stává, že se mne starší kamarádi fotografové ptají, co mají udělat se svým fotografickým životem. Je to přirozené. I já se dostávám do let, a tak často přemýšlím, co udělat s fotografiemi a dalšími věcmi, které jsem během svého života s fotografií nastřádal.

Nedávno se mi „do rukou“ dostala pozůstalost Bohumila Kabourka ze Zlína. Starší fotografové si možná vzpomenou, že to byl několikaletý předseda Svazu českých fotografů po jeho znovu založení v roce 1969. Možná si i vzpomenou, že se kolem Kabourka děli nějaké nevysvětlené věci ohledně podezření z hospodářské kriminality. Když jsem se probíral skříněmi v jeho, teď už opuštěném domě ve Zlíně, spatřil jsem jen malý dílek jeho bohatého fotografického života. Do rukou se mi dostala spousta materiálu, která by se, podle mého názoru, nesmí ztratit, ale měla by být zachována. Pro zachování paměti, pro možné budoucí studování, možná pro památku člověka, který pro rozvoj fotografie udělal mnohé.

Kabourek byl dlouholetým reportážním fotografem v místním tisku. Zmiňuje se o novinách Naše pravda. Později na krátký čas asi tří let placeným předsedou Svazu a poté zaměstnancem výrobního družstva Fotografia Gottwaldov. Z doby reportážního fotografa jsem našel nespočet negativů v obálkách, které mapují život lidí regionu Gottwaldova v období budování socialismu. Fotografie na střední formát 6×6 a 6×9 cm ale i kinofilm. V popsaných obálkách s uvedením námětu a data pořízení.

Srdce historika zaplesá. Co víc si může přát. Z doby předsedování ve svazu jsem našel uložené kolekce fotografií z různých výstav, které byly rozesílány do zahraničí pod patronací svazu. Fotky, dnes již, neznámých autorů, kteří reprezentovali československou fotografii nejen u nás, ale také za hranicemi. Vedle toho fotografie mladých fotografů Jindřicha Štreita, Tarase Kuščinského, Vladimíra Birguse, dnešních ikon fotografie. Odznaky, které byly rozdávány členům Svazu jako upomínkové na různé akce a umístění v různých soutěžích fotografie. Různé plastiky nebo sošky vyráběné s emblémem Svazu.

V deskách jsem uviděl uložené fotografie samotného Kabourka. Nebyl špatným fotografem. Vždyť v roce 1970 získal titul EFIAP. Získával mnoho ocenění v novinářských i dalších fotografických výstavách. Prostě dobrý fotograf.

Bohumil nebyl fotografem uzavřeným do své tvorby. Naopak. Přátelsky otevřený organizátor různých aktivit kolem fotografie. Byl pořadatelem gottwaldovských týdnů fotografie. Vedl místní dětský fotokroužek. Pořádal mnoho setkání fotografů i s mezinárodní účastí. Byl iniciátorem prezentačních dnů Svazu na Interkameře i prezentátorem výrobků družstva Fotografie Gottwaldov po celé republice. Spolupořádal semináře, školení. Jezdil na besedy do fotoklubů. Byl organizátorem a administrátorem školy výtvarné fotografie při Svazu, ze které následně vznikl Institut výtvarné fotografie v Opavě. Našel jsem informace o Klubu autorů. Byla to společnost vyspělých autorů jako byl Borovička, Stibor, Štreit nebo František Dostál, kteří se scházeli, aby prezentacemi svých fotografií posouvali kvalitu československé fotografie výše.

Mám v rukou Kabourkovi „žluté sešity“ do kterých si ukládal fotografie sebe samého ze života reportéra v Naší pravdě, činovníka ve Svazu českých fotografů i pracovníka Výrobního družstva Fotografie. Fotografie ze setkání, seminářů, reportáží i přátelských návštěv, třeba u K.O Hrubého. Fotografie pánů, kteří vytvářeli historii československé fotografie. Byli to ONI. Karel Hájek, Václav Jírů, Karol Plicka, Ján Šmok, Miroslav Stibor, Rajzík, Trojan a další a další.

Procházel jsem jeden fotografický život a říkal si, co s tím vším? Určitě jsem neprošel úplně vše. Prostřednictvím vnučky Bohumila Kabourka jsem kontaktoval zlínský archiv i muzeum. Došlo k dohodě, že archiv převeze a soustředí všechny věci, které se váží ke Kabourkově práci. Až bude vše převezeno, sejdeme se a společně rozhodneme co bude zajímavé pro archiv, muzeum nebo sbírku Svazu. Dojde k uložení do míst, která, kromě archivace, nabídnou tuto pozůstalost studovat, případně využít pro prezentaci současníkům. Vždyť dnešní fotografie by bez těchto lidí nebyla taková, jaké je.

Nyní je příležitost se o část vzpomínky na Bohumila Kabourka podělit i s vámi, členy Svazu. Na stránkách Svazu budeme postupně zveřejňovat „Kabourkovi sešity“. Tímto malým střípkem z jeho fotografického života můžeme vzdát hold člověku, který jí věnoval víc než půl svého života a posouval ji, společně s jinými, dopředu.

Dnes tedy začínáme sešitem číslo 13 Býti v novinách fotoreportérem – prohlédnout sešit.

Vladimír Skalický
Lanškroun 24. 6. 2023