Vietnam je známý i tím, že má několik zajímavých oblastí s pískem. Ano, má pouště! Dokonce s různými barvami písku. Já měl možnost nahlédnout na jednu z nich nedaleko městečka Mũi Né, kde jsou rudé duny. Znáte to sami, nejlépe se v poušti fotí za rozbřesku nebo těsně před západem slunce, abychom měli krásné vlnky písku a stínů jednotlivých přesypů…Já si to také tak naplánoval a přemluvil rodinu, aby tam se mnou zajeli. Jak už to bývá ve Vietnamu tradicí, tak cesta, která trvá 20 minut, trvala hodinu!!! Příčinou jsou špatné cesty, plno motocyklistů, kteří vás brzdí, ale i třeba šofér, který nezná nikdy dobře správný směr.

Dojeli jsme na duny samozřejmě po západu slunce, stíny nikde a všude tolik lidí, že nešlo najít kousek volného prostoru pro kompozici. Byl jsem dost zklamán. Ale všechno zlé je k něčemu dobré! Všiml jsem si zajímavých barev na nebi a až pitoreskně vypadající lidi na hraně duny. Teleobjektiv situaci ještě znásobil a ejhle! Doma jsem přišel na to, že se mi podařilo vyfotit něco, co jsem vůbec nečekal! Představuji vám vítězný snímek soutěže Canon.cz v sekci minimalismus.

Foto a text: Pavel Zubek

Basa na fotografii tvrdila muziku v hospůdkách okolo řeky Sázavy. Hrálo se na ni již ve 30. letech v Lucerně a měla na sobě název skupiny Westerni. Uprostřed jedné noci, když se jelo motoráčkem ze slavné hospody „U žraloka“ asi jen dvě stanice do Zlenic, zahrála basa i paní průvodčí, a my neplatili jízdné, co stálo tehdy asi korunu!
(Zmíněná fotografie je rovněž také na titulu knížky „Cesta pro dva“ od F. Dostála a A. Vykulilové , kterou lze objevit v obchodě Foto Škoda ve Vodičkové ulici v Praze.)
Foto: František Dostál

Asi před 50 lety se u nás objevil sovětský panoramatický fotoaparát Horizont. Chtěl jsem ho vyzkoušet na výšku, a proto sem navštívil Petřínskou rozhlednu. Na stromech ještě nebylo listí, a proto se mi rozhledna na film vešla celá…
Foto a text František Dostál

Byl duben roku 1991 a nad Československem se pohyboval sovětský letoun, který byl naplněn kartony cigaret Winston. Cigarety byly i v kuchyňce, v níž nebyl vypnutý vařič, a tak brzy letoun žádal o nouzové přistání v Praze. Zde zrovna pobýval americký prezident. Letoun byl proto nasměrován na letiště v Hradci Králové, jenže piloti mířili dál na Polsko. Letoun však skončil na poli u Dubence, které bylo najednou pokryto krabičkami cigaret. Po čase jich z pole dost zmizelo díky nedaleko se pohybujících automobilů…

Text a foto: František Dostál