2. ročník výstavy Salon české fotografie opět v Topičově salonu!

Posted Posted in Informace, Vernisáže, Výstavy

První tři prosincové týdny budou pařit druhému ročníku nezávislé výstavy Salon české fotografie, která se představí veřejnosti v prostorách Topičova salonu. Událost je koncipována jako dialog fotografů na společné téma „lidé a život“. Mezi vystavujícími nemůže chybět král české street fotografie František Dostál, který poprvé veřejnosti představí cyklus „Mé rodné Vršovice“ společně s kolekcí „Jak jsem potkal Evy“. Nesmírně působivé jsou rané fotografie z domovské metropole Ladislava Sitenského, který je veřejnosti známý především díky snímků letců RAF, avšak i zde autor nachází silná témata, která dokáže vykouzlit z běžného života Pražanů.

Jiný úhel pohledu přináší fotografka Petra Skoupilová, která se prezentuje výběrem snímků československé módy, které byly pořízeny pro potřeby návrhářů a publikovány v předních módních časopisech. Alena Vykulilová překvapí intimním pohledem na radosti a strasti dětí z nemocničního prostředí. Současný pohled na vybrané téma nabízejí street fotografové Jan Jirkovský, který dokumentuje aktuální pražský život a Anna Bella Betts, představující cyklus fotografií z osmiletého pobytu v Asii.

Kurátor výstavy: Tomáš Paulus
Vernisáž výstavy se koná v úterý 2. prosince 2019 od 18 hodin a výstava dále potrvá do pátku 20. prosince vždy od 10 do 17 hodin (kromě 14. a 15. prosince, kdy bude salon uzavřen).
Další informace o výstavě: www.salonceskefotografie.cz
Vstup volný

Výročí Ladislava Rosíka

Posted Posted in Informace


Ladislav Rosík by letos oslavil 90 let, narodil se v roce 1929 u Zlína, avšak většinu svého života strávil v Kralupech nad Vltavou, kam ho přivedla profese chemika – pracoval ve zdejším podniku Kaučuk jako vědecký pracovník. Jeho první zájem o fotografii vycházel právě ze zmíněné profese, zajímala ho spíše chemická stránka fotografického procesu. Poměrně záhy však v sobě objevil tvůrčí ambice a také potřebu sdílet je s dalšími fotografy. V tomto směru patří k obnovitelům novodobých tradic organizací fotografů amatérů.

V roce 1960 založil v Kralupech nad Vltavou fotografický klub, v němž aktivně pracoval. Klub za své víc než čtyřicetileté činnosti uspořádal pod jeho vedením několik set fotografických výstav, jak dokládá Rosíkem vlastnoručně vedená pětidílná kronika. Byl aktivistou i dalších fotografických seskupení a odborných sdružení. Fotografie nebyla pro Ladislava Rosíka pouze koníčkem, ale posláním a službou lidem, jimž zprostředkovává „hodnoty vizuální kultury a jejího významu pro hodnotné lidské vztahy, pro naplnění myšlenek pokroku nejen v technice, ale především v kultuře, kde je tento úkol mnohem těžší a hůř rozpoznatelný“, jak se uvádí v odůvodnění udělené ministerské ceny, která mu byla udělena v roce 2005 .

Na více informací se můžete podívat na stránkách Jiřího Chadima.

Rosik0.jpg
Předávání ministerské ceny
(Pokračování textu…)

Za Hildou Diasovou

Posted Posted in Akce SČF, Informace

V průběhu léta přišla smutná zpráva, že nás opustila fotografka Hilda Diasová, dlouholetá členka Svazu českých fotografů. Vzpomeňme na ni a její tvorbu s Františkem Dostálem.

Foto: Hilda Diasová

Ženské tělo v hledáčku ženy

Krásné ženské tělo přitahovalo kumštýře všeho druhu již od pravěku. Jedna z prvních ženských absolventek pražské FAMU Hilda Misurová Diasová (nar. 1940 v Bratislavě), však ale na svoji fotografickou dráhu nastoupila až v roce 1955 na Střední umělecké škole řemesel v Brně, kde působil jeden z nestorů české fotografie K.O. Hrubý. Hlubší zájem o fotografii H. Diasovou přivedl k dalšímu studiu do Prahy na FAMU, kde svá studia ukončila v roce 1966. O rok předtím ale absolvoval stejnou školu její muž Pavel Dias. Natrvalo v Praze se H. Diasová usadila ale až v roce 1970. Ovšem ale již rok dříve před začátkem tzv. normalizace spatřila světlo světa publikace FEMINA, věnovaná aktu v naší fotografii a jedním z autorů připojených fotografií byla také H. Diasová. Její akty na sebe upozorňovaly jednoduchou koncepcí, ve které ale autorka kladla důraz na světlo dodávající její hře s ženským tělem vlastní a osobitý rukopis.

(Pokračování textu…)

Autor Svazu českých fotografů – ASČF

Posted Posted in Akce SČF, Informace

Pravidla pro udělení titulu

Titul Autor Svazu českých fotografů se uděluje autorům, jejichž autorská tvorba dlouhodobě prokazuje vysokou uměleckou a estetickou úroveň i kvalitní technické provedení, a zároveň se prosazují jak na národních, tak mezinárodních výstavách.

Podmínkou kandidatury je:

a) Nejméně pět let úspěšné fotografické činnosti a tři léta členství ve Svazu českých fotografů (SČF). Zaplacené členské příspěvky.
b) Dvojí zařazení do první desítky autorů v soutěži o Mistra SČF nebo získání titulu Mistr SČF.
c) Účast na nejméně 10 výstavách regionálního, celonárodního, zahraničního charakteru. (Účastí na výstavě se rozumí vystavení jedné nebo více fotografií).
d) Získání minimálně pěti ocenění v celostátních soutěžích, případně účast na šesti Národních výstavách a na nich zisk tří ocenění.

(Pokračování textu…)

VÝZVA ČLENŮM SČF

Posted Posted in Akce SČF, Informace

Jmenuji se Vladimír Skalický a před dlouhým časem jsem se přihlásil k tomu, že se pokusím zorganizovat setkávání členů našeho svazu v jednotlivých krajích.

Mnohdy žehráme na to, že se téměř všechny akce organizují v Praze. Často nás napadá otázka: „Proč se neudělá něco pro nás z jiných míst republiky?“
Odpověď je jednoduchá a pochopitelná.
Kde bydlím, tam organizuji. A protože akce hodně organizují pražáci, akce se dělají převážně tam.

Vzhledem k tomu, že nejsme všichni z Prahy a blízkého okolí, tak je na nás, jak využijeme možnosti vzájemného obohacování se fotografií, kterou máme tak rádi.

Rozhodl jsem se vás proto vyzvat. Více zde.

Svaz českých fotografů, z.s. a jeho poslání

Posted Posted in Informace

Svaz českých fotografů (SČF) je spolek fotografů a příznivců fotografie, který navázal na tradici Svazu československých klubů fotografů amatérů, založeného před sto lety, posléze na činnost Svazu československých fotografů, od jehož založení uplyne letos padesát let. Ve spolkovém rejstříku je veden od 8.7.2016.

Činnost svazu se řídí Stanovami SČF.

SČF je největší fotografickou organizaci u nás zastřešující především amatérské, ale i profesionální fotografy. Současná členská základna SČF zahrnuje široké spektrum fotografů a zasahuje do všech významných oblastí fotografické tvorby. Na rozdíl od ostatních českých fotografických organizací se nestará jen o úzkou profesně vymezenou skupinu, ale je otevřen nejrůznějším skupinám společnosti, které spojuje láska k fotografii.

Cílem SČF je sdružovat fotografy a příznivce fotografie za účelem zvyšování jejich odborné a výtvarné úrovně, pořádat fotografické soutěže a výstavy, vydávat publikace, rozšiřovat a propagovat svazovou sbírku fotografií, podporovat rozvíjení styků mezi fotografy doma i v zahraničí, organizovat sdružování fotografů do fotoklubů, poskytovat jim potřebné informace z oboru, oceňovat jejich činnost a spolupracovat s obdobnými institucemi při rozvoji fotografie.

Členem se stanete, pokud vyplníte přihlášku ke členství ve SČF, poskytnete fotografii na členskou legitimaci a zaplatíte členský příspěvek na kalendářní rok. Tento činí v současné době 500 Kč (studenti a důchodci 300 Kč). Po rozhodnutí představenstva obdržíte (nejspíše poštou) průkazku platnou na kalendářní rok.

Pokud se stanete členy SČF, můžete vystavovat spolu s ostatními na členských výstavách, publikovat v ročence SČF, zúčastnit se soutěží, workshopů a besed, které pro Vás pořádáme, podílet se aktivně na svazovém dění, publikovat na webových stránkách SČF. Členové SČF jsou pravidelně informováni o jeho akcích emailovým zpravodajem. Na svou legitimaci můžete získat slevu v Centru Foto Škoda, ve fotolaboratoři Ultralab a syn i na některých výstavách či dalších akcích.

O Svazu českých fotografů

Posted Posted in Informace

Svaz českých fotografů (SČF) je dobrovolné občanské sdružení fotografů a příznivců  fotografie, které navázalo na  dlouholetou tradici Svazu Československých fotografů. Jako občanské sdružení byl SČF zaregistrován Ministerstvem vnitra 2. 7. 1990.

Činnost svazu se řídí Stanovami SČF.

Cílem SČF je sdružovat fotografy a příznivce fotografie za účelem zvyšování jejich odborné a výtvarné úrovně, pořádat fotografické soutěže a výstavy, dále rozšiřovat svazovou sbírku fotografií, podporovat rozvíjení styků mezi fotografy doma i v zahraničí, organizovat sdružování fotografů do fotoklubů, poskytovat jim potřebné informace z oboru, oceňovat jejich činnost a spolupracovat s obdobnými občanskými sdruženími a institucemi při rozvoji fotografie.

Členem se může stát každý občan České republiky (i když členy z minula jsou i občané Slovenské republiky ), který souhlasí se Stanovami SČF a chce podporovat činnost Svazu. Kolektivním členem se může stát i fotoklub, nebo právnická osoba.

Členem se stanete,  pokud vyplníte přihlášku k registraci ve SČF, poskytnete fotografii na členskou legitimaci a  zaplatíte členský příspěvek na kalendářní rok. Tento činí v současné době  500 Kč.  Po rozhodnutí představenstva obdržíte (nejspíše poštou) průkazku platnou na kalendářní rok.

O sbírce SČF

Posted Posted in Informace

Svaz českých fotografů založil v roce 1981 sbírku české fotografie. Od té doby se v ní soustředilo 11 115 černobílých a barevných snímků více než tisíce autorů, z nichž přibližné třetina už nežije. Sbírka vedle čelných profesionálních fotografů (k nimž např. patří Vl. Birgus, Fr.Dvořák, J.Ehm, Zd.Feyfar, K.O.Hrubý, V.Jírů, V.Chochola, J.Lauschmann, M.Novotný, V.Reichmann, J.Sudek, J.štreit a četní jiní), obsahuje práce významných amatérů (mj. J.Berana, F.Dostála, J.Hampla, V.Ipsera, J.Klímy, P.Koblice, Jar.Novotného, Ant.Říhy, V.Sapary a stovek dalších).

Podle Statutu sbírky jsou všechny sbírkové fotografie schvalovány komisí, v níž zasedají známí odborníci. Všechny snímky jsou evidovány, mají samostatné „životopisné“ karty. Sbírka má přírůstkové knihy, autorskou kartotéku a tematickou kartotéku. V příručním archivu fotografií je asi dalších deset tisíc fotografií zhruba tisícovky autorů, dále katalogy a jiné materiály.

Sbírka je vytvářena vesměs z darů autorů, pozůstalých, institucí spod. Od roku 2000 je deponována v naprosto bezpečných a spolehlivých podmínkách ve Státním ústředním archivu v Praze 4 – Chodovci. Sbírkový fond slouží odborné i širší veřejnosti k výstavním, reprodukčním, badatelským a jiným, i komerčním účelům podle běžných reversních a pojistných podmínek.

V souvislosti se sbírkou SČF je na místě připomenout text jejího zakladatele a dlouhodobého kurátora PhDr. Milana Krejčího, který pro časopis Revue fotografie zpracoval již v roce 1987 článek s ukázkami fotografií. Článek nazvaný Jak se rodí sbírka aneb proč mají fotografie přežít autora (RF 2/1987 str.38)., bychom mohli považovat za jakýsi manifest celého sbírkového projektu SČF, počínajícího začátkem osmdesátých let minulého století. Tento jeho příspěvek, jehož podstatnou část zde uvádíme, je jedním z mnoha činů obětavého člověka, který nám zanechal dílo značné rozsáhlé a důležité, pro organizaci sdružující fotografy všech možných způsobů a rolí jež mohou lidé k tomuto významnému fenoménu současné civilizace zaujmout.

Milan Krejčí
Jak se rodí sbírka aneb proč mají fotografie přežít autora

Málokterý dobrý fotograf asi soudí, že sbírat hodnotné, kvalitní fotografie je zbytečné. Vždyť by bylo neodpustitelným hříchem, kdyby výtvarné i dokumentární nejlepší a pro svou dobu charakteristické práce měly zmizet v nenávratnu. Zamyslíme-li se jak jsme na tom v Československu se sbírkami fotografií, neshledáme moc důvodu k jásotu, uvážíme-li zejména tradice, význam a spektrum tvůrčích vrstev a názorů, úroveň a úspěchy naší fotografie řady generací. Odborně a kvalitně vedené sbírky taktak spočítáme na prstech jedné ruky. Ve srovnání s veřejnými sbírkami malířské, sochařské, grafické tvorby, uměleckého řemesla, se sbírkami archeologickými, mineralogickými, muzejními a jinými je to pramálo. Pravda jsou i soukromí sběratelé, fotografie shromažďují rovněž některé fotokluby. Tam však většinou jde o dost nahodilé archivy, postrádající evidenci a jiné náležitosti, bez nichž není sbírka sbírkou. Význam takových souborů pro společnost bývá problematický.

V roce 1982 učinilo vedení Svazu českých fotografů moudré rozhodnutí o založení svazové sbírky české fotografie. Mnozí po takové sbírce dlouho volali. Jiří Jeníček, Václav Jírů i jiné osobnosti marně usilovali, aby se vytvářela sbírka v níž by vedle prací významných profesionálních tvůrců našly trvalé uplatnění i fotografie úspěšných amatérů, jak to odpovídá našim podmínkám. Tyto a další myšlenky vedly vedení SČF k založení sbírky. Málokdo tehdy asi tušil, kolik překážek bude přitom překonávat. Někteří si to začali uvědomovat teprve při schvalování sbírkového statutu, který přesně stanoví nejen poslání sbírky, ale také zásady jejího odborného vedení, výběru snímků, evidence, zabezpečování sbírkového fondu, právní a další povinnosti.

Základem sbírky se stala fotografická pozůstalost někdejšího předsedy Svazu českých fotografů, dlouholetého šéfredaktora a tvůrce časopisu Revue Fotografie Václava Jírů. Sestávala z mnoha set fotografií našich autorů. Paní Lída Jírů ji svazu darovala a jako počinek přidala do sbírky kolem půldruhé stovky snímků V. Jírů z let 1926 – 1980. Kromě toho jsme shromáždili a provizorně archivovali množství snímků z různých soutěží a jiných akcí. Na těchto základních kamenech tedy sbírka vznikala a postupně narůstala z fotografií darovaných autory a dalšími vlastníky, z pozůstalostí, ze souborů předaných jinými institucemi a konečně v určitých případech i z reprodukcí.

Na rozdíl od státních institucí Svaz českých fotografů, hospodařící převážně jenom z členských příspěvků, má pochopitelně málo prostředků na budování sbírky, na provozně technické výdaje. Na nákup fotografií už peníze vůbec nezbývají. Tady mají rozhodující slovo autoři. Jaký mají vztah ke sbírce? Nepřeženu, řeknu-li, že znamenitý. Důkazem jsou fascikly darovacích smluv, jimiž členové i nečlenové SČF ochotně a s pochopením předávají své vybrané fotografie do sbírkového fondu. Najdeme zde podpisy prof. J. Ehma, manželů Einhornových, Zd. Feyfara, K. O. Hrubého, V. Chocholy, B. Landische, J. Lauschmanna, V. Reichmanna, M. Stibora, S. štochla, J. Všetečky a četných jiných. Sbírka zahrnuje autorské kopie prací V. Heckela, J. Jeníčka, K. Ludwiga, J. Severa, S. Sovy, J. Vávry, reprodukce snímků F. Drtikola, K. Hájka a fotografie dalších autorů, kteří už zemřeli a jejichž dílo patří ke zlatému fondu české fotografie.

Sbírka samozřejmě obsahuje soubory prací mnoha našich předních amatérů – od F. Dostála a V. Ipsera po J. Berana, J. Hampla, V. Richtrmoce, J. Bartoše, L. štěpána a dlouhou řadu dalších významných žijících a nežijících autorů. Jde o větší či menší průřezy jejich dosavadní nebo celoživotní tvorbou, která bývá začasto známá naší odborné i širší veřejnosti. Myslím, že je zbytečné připomínat, jak problematické je právě v naší fotografii dělítko mezi profesionály a amatéry.

Sbírkový statut svěřuje odpovědnost za schvalování snímků sbírkové komisi. Je složena z odborníků, v jejichž čele je už víc než čtyři roky nynější předseda Svazu českých fotografů prof. Ján šmok… „takhle, to bylo v roce 1987 a dále je zde popisována tehdejší sbírková praxe jejíž finále zde ještě uvádíme, ale vypustili jsme rozsáhlou pasáž s informacemi o tehdejších významných přírůstcích a problémy s trvanlivostí barevných materiálů – celý článek uveřejníme bude-li zájem později, určitě brzo doplníme tento příspěvek o aktuální informace jak je to se sbírkou nyní a hlavně jak by měla vypadat sběratelská činnost v budoucnosti.

Výběru předcházejí písemná a ústní jednání s autory. Ti bývají zpravidla zaneprázdněni a nezbývá jim mnohdy čas na promyšlenou přípravu sbírkové kolekce. Nepřekvapí proto, že ochotných příslibů bývá víc než předaných souborů snímků. Ale tak už to v životě chodí a bez trpělivé práce nejsou koláče – ani sbírky.

Každý schválený snímek musí mít všechny náležitosti. Především takový technický stav, který mu dovolí „přežít“. Ve sbírce by měly být jen práce dvojnásob pečlivě ustálené a vyprané. Snímky musejí mít právní zázemí – doklady, z nichž vysvítá, že fotografie jsou majetkem zřizovatele sbírky. Takovým dokumentem zpravidla bývá darovací smlouva, předávací protokol nebo jiný doklad.

Každá sbírková fotografie je uchována v samostatné polypropylenové folii. Deset snímků o formátu 30×40 cm i menších pak se ukládá do očíslovaných tapetových obálek. Sbírkový snímek má svou katalogizační kartu obsahující potřebné údaje Vedle řady rubrik pro název, jméno autora, rozměr, rok vzniku a celý „životopis“ snímku je tu i místo pro fotoreprodukci. Fotodokumentace zatím pokulhává, naráží na technické a finanční překážky. Časem však bude mít sbírka vedle základní a podrobné evidence, vedle tématické kartotéky (ta se rovněž zpracovává) i řádnou fotodokumentaci, která usnadní využívání – výběr snímků pro studijní účely, výstavy, publikace a reprodukování.

Dobrou pomůckou pro cílevědomé doplňování sbírky jsou výhledové autorské seznamy. Zahrnují stovky jmen českých autorů, kteří by postupně měli být do sbírky zahrnuti.

Všechnu tuhle činnost není na první pohled vidět. Třeba autorská kartotéka, která se vejde do malé bedničky, představuje práci mnoha pracovních týdnů a měsíců. Doplňování a obohacování sbírky vyžaduje spoustu trpělivého úsilí, pochopení a pomoc odborné veřejnosti – fotografů, publicistů, teoretiků, pedagogů, organizátorů soutěží a výstav, přátel fotografie a institucí.

Sníme o domu české fotografie, v němž by kromě výstavních a přednáškových prostor, knihovny, fotokomor a jiných potřebných pracoven byly i místnosti pro sbírku a archív fotografií s badatelnou, reprodukční zařízení pro pořizování sbírkové fotodokumentace vlastními prostředky… Sníme a nepochybujeme přitom, že naše fotografie by to zasluhovala, ale… Budeme šťastni, jestliže se alespoň postupně budou zlepšovat dosavadní víc než skromné podmínky této sbírky, tohoto příspěvku k celé československé sběratelské činnosti na poli fotografie.

PhDr. Milan Krejčí