Příběh fotografie č. 14

Posted Posted in Fotky s příběhem

Příběh fotografie na závěr.

Jako postarší člen SČF jsem se snažil svými příběhy, jak fotografie vznikly, vlastně povzbudit další členy k větší aktivitě a snažení i v čase pandémie. Nějak se to nepovedlo a poctivá snaha nenašla větší odezvu. Škoda, moc mě to mrzí. Žhavá současnost dává o sobě vědět naprosto všude. Takže prosím, omluvte mě, že posílám již jen poslední příběh. Jinak všem nadšencům přeji vše dobré a hodně úspěchů na fotografickém poli.

Takže ten příběh. V mojí nové knize pod názvem „Letní lidé 2“ je rovněž snímek ženského klínu, ovšem v plavkách, za kterými je zastrčená peněženka. V obou rukách totiž tato dáma nesla piva svým přátelům sedícím v restauraci u stolu…

Váš František Dostál

Příběh fotografie č. 13

Posted Posted in Fotky s příběhem

Vietnam je známý i tím, že má několik zajímavých oblastí s pískem. Ano, má pouště! Dokonce s různými barvami písku. Já měl možnost nahlédnout na jednu z nich nedaleko městečka Mũi Né, kde jsou rudé duny. Znáte to sami, nejlépe se v poušti fotí za rozbřesku nebo těsně před západem slunce, abychom měli krásné vlnky písku a stínů jednotlivých přesypů…Já si to také tak naplánoval a přemluvil rodinu, aby tam se mnou zajeli. Jak už to bývá ve Vietnamu tradicí, tak cesta, která trvá 20 minut, trvala hodinu!!! Příčinou jsou špatné cesty, plno motocyklistů, kteří vás brzdí, ale i třeba šofér, který nezná nikdy dobře správný směr.

Dojeli jsme na duny samozřejmě po západu slunce, stíny nikde a všude tolik lidí, že nešlo najít kousek volného prostoru pro kompozici. Byl jsem dost zklamán. Ale všechno zlé je k něčemu dobré! Všiml jsem si zajímavých barev na nebi a až pitoreskně vypadající lidi na hraně duny. Teleobjektiv situaci ještě znásobil a ejhle! Doma jsem přišel na to, že se mi podařilo vyfotit něco, co jsem vůbec nečekal! Představuji vám vítězný snímek soutěže Canon.cz v sekci minimalismus.

Foto a text: Pavel Zubek

Příběh fotografie č. 12

Posted Posted in Fotky s příběhem

Basa na fotografii tvrdila muziku v hospůdkách okolo řeky Sázavy. Hrálo se na ni již ve 30. letech v Lucerně a měla na sobě název skupiny Westerni. Uprostřed jedné noci, když se jelo motoráčkem ze slavné hospody „U žraloka“ asi jen dvě stanice do Zlenic, zahrála basa i paní průvodčí, a my neplatili jízdné, co stálo tehdy asi korunu!
(Zmíněná fotografie je rovněž také na titulu knížky „Cesta pro dva“ od F. Dostála a A. Vykulilové , kterou lze objevit v obchodě Foto Škoda ve Vodičkové ulici v Praze.)
Foto: František Dostál

Příběh fotografie č. 9

Posted Posted in Fotky s příběhem

Byl duben roku 1991 a nad Československem se pohyboval sovětský letoun, který byl naplněn kartony cigaret Winston. Cigarety byly i v kuchyňce, v níž nebyl vypnutý vařič, a tak brzy letoun žádal o nouzové přistání v Praze. Zde zrovna pobýval americký prezident. Letoun byl proto nasměrován na letiště v Hradci Králové, jenže piloti mířili dál na Polsko. Letoun však skončil na poli u Dubence, které bylo najednou pokryto krabičkami cigaret. Po čase jich z pole dost zmizelo díky nedaleko se pohybujících automobilů…

Text a foto: František Dostál

Příběh fotografie č. 8

Posted Posted in Fotky s příběhem

Fotografie chlapce, jehož noha uvízla v lanoví balonu, působí až děsivě, ale vše dobře dopadlo. Snímek je ze série „Pozor na balony!“, která byla vystavena na World Press Photo 1977. V současné době ji můžete spatřil celou na stránkách časpisu FotoVideo č. 2 / 2020.
Text a foto: František Dostál

Příběh fotografie č. 7

Posted Posted in Fotky s příběhem


Jaroslav Kronus
Více než 60 let fotografoval Kolín a jeho snímky jsou součástí městské fotokroniky. Dne 31. 12. 2009 jsem stál na parapetu okna jeho domu a fotografoval ho. „Těším se na jaro, až rozkvete jabloň na zahradě“, řekl. Jabloň, na kterou viděl od svého stolu a na kterou se na jaře již díval ze shora. Zemřel náhle 27. dubna 2010 ve věku 88 let. Netušil jsem, jak symbolická bude má kompozice.

Text a foto Petr Hejcman

Příběh fotografie č. 6

Posted Posted in Fotky s příběhem

Ve Vietnamu jsem byl  po druhé a jako industriální fotograf jsem se už doma před odletem připravil na jednodenní výlet do průmyslové aglomerace Hai Phong, kde se nachází malá čtvrť se slévárničkami. V doprovodu několika Vietnamců se nám podařilo slévárny po delším bloudění nalézt, jenže v neděli se v nich nepracovalo. Byl jsem zklamán neb jsem věděl, že se tu už asi nevrátím z důvodu bohatého programu následujícího pobytu v této krásné zemi. S focením průmyslu jsem se už tedy pro letošní vietnamskou anabázi rozloučil. Ale má touha vyfotit si slévače v práci byla natolik silná, že jsem den před odletem do vlasti využil volna (rodina jela nakupovat dárky)a domluvil si taxikáře, který neznal ani význam mezinárodního slova STOP. Do 150 km vzdáleného Hai Phong jsem ho naváděl pomocí naši apky Mapy.cz, jelikož on byl s autem nejdále asi 50 km od svého bydliště. Byl pracovní den a v komplexu asi 15 sléváren v 10:00 nikdo nepracoval!!! Zase smůla?! Vietnamci všude leželi na rohožích a podřimovali nebo popíjeli zelený čaj a pokuřovali něco silného z bambusových dýmek. Z komunikace jsem pochopil, že odlévat budou kolem dvanácté hodiny. Taxikáři jsem vysvětlil horko těžko, že bude muset čekat minimálně další dvě hodiny. Ve dvanáct hodin se začalo odlévat v několika slévárnách najednou a já běhal jako smyslu zbavený mezi nimi a fotil v neskutečné tmě malé človíčky, kteří  kmitali s těžkými naběračkami a odlévali žhavou litinu do předem připravených forem. Okolní teplota dosahovala 40°C a vlhkost se blížila téměř 100%!!! Byl jsem kompletně promočen, teklo ze mě jako z cedníku a došla mi voda! Zažíval jsem fotografický orgasmus, ale i totální dehydrataci. Myslel jsem, že omdlím. Nezbylo mi nic jiného než pít vodu ze džberu, kde byla spousta ledu, nějaké limetky a to vše se pilo jedním zčernalým plastovým okousaným kelímkem, který putoval z ruky do ruky, lépe řečeno z huby do huby. Pil jsem i přes to, že v Asii nemůžete pít vodu, která není balena!

Abych to zkrátil. Taxikáři jsem zaplatil tolik, kolik průměrný Vietnamec nevydělá ani za měsíc! Ráno jsem chytl neskutečný průjem, který se mě držel ještě doma po příletu z Vietnamu, také ústa byla zalita jedním velkým oparem. Ale co neuděláte pro snímky, po kterých toužíte už několik let?! Doma při úpravách těchto fotografií jsem zjistil, že to nasazení vlastního zdraví stálo za to! Fotografové, však to znáte!

Text a foto Pavel Zubek

Příběh fotografie č. 5

Posted Posted in Fotky s příběhem

Ten začal v 70. letech půl hodiny po půlnoci, kdy se rozjel vláček z dnes již zrušeného nádraží
Těšnov. Po šesté ráno z jedné konečné tramvaje v Liberci se ještě za tmy šlo sněhem do
kopce do Bedřichova na start Jizerské padesátky. Tam vznikla připojená fotka, co byla přijata
i v soutěži World Press Photo. Pokračování příběhu by zabralo několik stránek…

Text a foto František Dostál