V restauraci „Baštírna“ u břehu Sázavy jsem kdysi fotografoval dámu, co krásně ovládala trumpetu. Když dohrála a napila se piva, přišla ke mně a řekla: „Přijďte ve středu do hospody U zelené lípy na Žižkově. Já tam hraju se svým přítelem. Tehdy té dámě bylo 65 let…
Foto a text František Dostál.
Fotografie dívky nesoucí piva byla na titulu mé monografie z roku 2014 a vznikla před 40 lety. Monografie se nedávno objevila ve Strašnicích v domě Barikádníků, jinak Barče. Najednou jedna starší žena vstala a řekla: „Vždyť to jsem já!“. Kamarád mi pak přivedl paní představit, a tak jsem se až po letech dozvěděl, že se jmenuje Blanka…
Foto a text František Dostál .
Jako kluk jsem se z kopce Bohdalec díval na výtopnu u nádraží ve Vršovicích, kde se kouřilo z komínů parních lokomotiv. O hodně let později jsem spatřil snímky Ladislava Rosíka (1929-2012) věnované parním lokomotivám. Nebylo překvapením, že jsem se za ním vypravil do Kralup n/Vltavou, kde vznikla i jeho fotografie.
Foto a text František Dostál.
Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádají NIPOS-ARTAMA a Středisko kulturních služeb města Svitavy za spolupráce Městského muzea a galerie ve Svitavách, Svazu českých fotografů, z. s., Impulsu Hradec Králové, centra podpory uměleckých aktivit, a Společnosti Praha fotografická, z. s.
Posláním soutěže je konfrontace tvorby fotografů, kteří nejsou na své tvorbě existenčně závislí. Národní soutěž a následné výstavy mají za úkol nejen představit to nejlepší, co se v posledním období zrodilo na celostátní úrovni, ale také na základě porovnání jednotlivých snímků a hodnocení poroty napomoci k dalšímu uměleckému růstu amatérské fotografie. Nepřetržité trvání soutěže od roku 1970 svědčí o tom, že své poslání plní.
Soutěž k tomuto zajímavému a důležitému tématu uspořádala pražská Škola kreativní fotografie. Svaz českých fotografů je jedním z partnerů.
Cenu Svazu českých fotografů ve fotosoutěži Starobrno Ignis Brunensis 2019 získala Milada Kozlovská z Brna .
Ladislav Rosík by letos oslavil 90 let, narodil se v roce 1929 u Zlína, avšak většinu svého života strávil v Kralupech nad Vltavou, kam ho přivedla profese chemika – pracoval ve zdejším podniku Kaučuk jako vědecký pracovník. Jeho první zájem o fotografii vycházel právě ze zmíněné profese, zajímala ho spíše chemická stránka fotografického procesu. Poměrně záhy však v sobě objevil tvůrčí ambice a také potřebu sdílet je s dalšími fotografy. V tomto směru patří k obnovitelům novodobých tradic organizací fotografů amatérů.
V roce 1960 založil v Kralupech nad Vltavou fotografický klub, v němž aktivně pracoval. Klub za své víc než čtyřicetileté činnosti uspořádal pod jeho vedením několik set fotografických výstav, jak dokládá Rosíkem vlastnoručně vedená pětidílná kronika. Byl aktivistou i dalších fotografických seskupení a odborných sdružení. Fotografie nebyla pro Ladislava Rosíka pouze koníčkem, ale posláním a službou lidem, jimž zprostředkovává „hodnoty vizuální kultury a jejího významu pro hodnotné lidské vztahy, pro naplnění myšlenek pokroku nejen v technice, ale především v kultuře, kde je tento úkol mnohem těžší a hůř rozpoznatelný“, jak se uvádí v odůvodnění udělené ministerské ceny, která mu byla udělena v roce 2005 .
Na více informací se můžete podívat na stránkách Jiřího Chadima.