Akce SČFInformace

Za Hildou Diasovou

V průběhu léta přišla smutná zpráva, že nás opustila fotografka Hilda Diasová, dlouholetá členka Svazu českých fotografů. Vzpomeňme na ni a její tvorbu s Františkem Dostálem.

Foto: Hilda Diasová

Ženské tělo v hledáčku ženy

Krásné ženské tělo přitahovalo kumštýře všeho druhu již od pravěku. Jedna z prvních ženských absolventek pražské FAMU Hilda Misurová Diasová (nar. 1940 v Bratislavě), však ale na svoji fotografickou dráhu nastoupila až v roce 1955 na Střední umělecké škole řemesel v Brně, kde působil jeden z nestorů české fotografie K.O. Hrubý. Hlubší zájem o fotografii H. Diasovou přivedl k dalšímu studiu do Prahy na FAMU, kde svá studia ukončila v roce 1966. O rok předtím ale absolvoval stejnou školu její muž Pavel Dias. Natrvalo v Praze se H. Diasová usadila ale až v roce 1970. Ovšem ale již rok dříve před začátkem tzv. normalizace spatřila světlo světa publikace FEMINA, věnovaná aktu v naší fotografii a jedním z autorů připojených fotografií byla také H. Diasová. Její akty na sebe upozorňovaly jednoduchou koncepcí, ve které ale autorka kladla důraz na světlo dodávající její hře s ženským tělem vlastní a osobitý rukopis.

Fotografická tvorba H. Diasové již od samého počátku byla poznamenána zaujetím pro ženské otázky a problémy. Autorka již ve svých počátcích ponořila se také do prostředí zrodu nového života, v němž uplatnila své znalosti a schopnost vyprávět děj ve fotografickém souboru pořízeném v porodnici. Se svojí tvorbou se neuzavřela jen do ateliéru a její fotografie se začaly objevovat i na stránkách časopisů, jako byl například Ohníček, Mladý svět, Vlasta, Žena a móda. Posledně jmenovaný časopis byl jakousi výpovědí o autorčině dalším oblíbeném koníčku – šití a módě. Během studií na umělecké škole v Brně se totiž intenzivně rovněž zajímala o historii oblékání. Na stránkách Ohníčku se objevovaly zase její portréty herců Josefa Dvořáka a Josefa Kemra.

V ženě všemu navzdory se vždy ukrývá věčné tajemství a jsou to umělci a mezi nimi i fotografové snažící se vystihnout kouzlo ženského těla po svém. I když fotografka H. Diasová je rovněž ženou, jejím hlavním tématem byl obdiv k zobrazování svých kolegyň. Její fotografie však ještě nepřekypují rekvizitami ani vyumělkovaným prostředím. Byla jen posedlá krásou, kterou vyhledávala po mnoho let svého aktivního fotografování.

Vnímání ženského těla si fotografka rozložila a proměnila ve hru tmavých a světlých ploch, ve kterých světlo kreslí a ukazuje nám cestu k vnímání věčné krásy ženského těla. A to i navzdory žhavé současnosti, v níž ženské tělo bývá součástí všelijaké komerce umenšující nakonec jeho půvab a krásu. Při prohlížení fotografií aktů H. Diasové nespěchající divák, co ještě umí milovat naše každodenní pachtění a kdo dosud objevuje krásu běžných lidských okamžiků, určitě dokáže ve snímcích rozpoznat cosi hezkého.

Žena jako akt jakoby odložila svoji totožnost a představila se jako zcela jiný člověk. Je to věčná hra malířů a fotografů objevovat a přicházet neustále s čímsi novým. Jenže vše jakoby již v ženském aktu bylo řečeno. H. Diasová se svými fotografiemi žen určitě se přiřadila mezi ty, kterým se povedlo promluvit po svém.

Text: František Dostál