„Fotografická teorie se dá naučit za hodinu, první kroky praxe za jediný den. Co se ale naučit nedá, je cit pro světlo a umělecké vnímání jeho účinků. A ještě méně pochopitelná je morální inteligence vašeho modelu – ona rychlá vnímavost, jež vás uvede do spojení s ním.“
— Nadar (Gaspard-Félix Tournachon)
.jpg){kind=link}
Gaspard-Félix Tournachon, světu známý pod pseudonymem Nadar (1820–1910), patřil k prvním velkým portrétním fotografům historie. Ve svém pařížském ateliéru na Boulevard des Capucines vyfotografoval takřka celou generaci francouzských umělců a myslitelů – Baudelaira, Sand, Liszta, Dumase i Rossiniho. Byl také průkopníkem letecké fotografie z balonu a jedním z prvních, kdo fotografoval při umělém osvětlení v pařížských katakombách a stokách.
Nadarova slova zůstávají překvapivě aktuální i po více než 170 letech: technickou stránku fotografie – expozici, clonu, práci se světlem – lze zvládnout poměrně rychle. Skutečným uměním portrétu je ale schopnost navázat s fotografovaným člověkem okamžitý, důvěrný kontakt, který teprve umožní zachytit „nejvlastnější a nejpříhodnější podobu“ – tedy něco, co se za technikou přístroje pouze skrývá, ale technikou samotnou vzniknout nemůže.
Zkuste si při příštím portrétování položit otázku: věnujete se opravdu člověku před objektivem, nebo jen nastavování expozice? Zkuste jedno focení věnovat výhradně rozhovoru a kontaktu s modelem – a teprve pak stiskněte spoušť.
Zdroj citátu: nadar200.com – Some Nadar Quotes | Obrázek: Wikimedia Commons, Public Domain