Rubrika: Nezařazené

Nová výstava v rámci cyklu výstav fotografii ze sbírky Svazu českých fotografů v galerii Nahoře, palác Metropol, České Budějovice patří ostravskému fotografovi PETRU SIKULOVI. Její zahájení se koná ve čtvrtek 28. července 2022 v 17 hodin. K výstavě promluví PhDr. Věra Matějů, předsedkyně Svazu fotografů ČR. Těšíme se na setkání s Vámi.

Zlínský rodák Petr Sikula se narodil 15. října 1941 ve Zlíně. Dětství prožil v rodném městě. Fotografování jej přitahovalo od školních let, v Brně navštěvoval Lidovou školu umění v Brně, kde se seznamoval s taji fotografických technik. V letech 1965 – 1969 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně u předních osobností české fotografieK. O. Hrubého a O. Staňka.
Do roku 1978 pracoval jako fotograf ve Stavoprojektu v Ostravě. Od roku 1978 byl fotografem ve svobodném povolání. Není jen uznávaným krajinářem, ale také patří mezi nejlepší představitele figurální i reportážní fotografie. Z krajinářských projektů jsou neuznávanější cykly Kopanice, Člověk a krajina, Liptov, Lidé z hliněné vesnice, Beskydy a další. Je rovněž považován za jednoho ze zakladatelů ekologické fotografie u násV roce 1973 získal titul Mistr SČF za cyklus fotografií Ostravská krajina. V roce 1976 mu byl udělen titul Mistra AFIAP. Za svou dlouholetou uměleckou dráhu získal takřka dvě stovky různých cen z fotografických soutěží, např. v roce 1974 získal hlavní cenu Photokina v Kolíně nad RýnemSamostatně vystavoval např.: Ostrava /1971,1971,1985,2001,2003/; Most, Valašské Meziříčí, Příbor, Egypt, a podílel se i na kolektivních výstavách, např.: Brno /1972, 1973/, Gent, Dijon, Berlín, Kolín nad Rýnem, Hamburk, Bratislava, Novi Sad, aj.

Výstavu připravila Galerie Nahoře ve spolupráci se Svazem českých fotografů. Číst dále >

Obnovená výstava fotografií ze sbírky SČF s názvem Jak se žilo… rozšířená o s dobou spjaté portréty osobností je do 4. června 2022 k vidění v Clubu 3.Břeh, Nitranská 13, Praha 3 – Vinohrady. Ukazuje, jak se žilo i jak se fotografovalo za socialismu. Úlohou fotografie bylo tehdy stejně jako v ostatních dobách podávat svědectví a je paradoxní, že i ty vysoce tendenční snímky se s odstupem doby jeví nejen jako komické, ale i jako kritické. A protože doba fandila například pracovní fotografii a nejrůznější komise hodnotily „angažovanost“ snímků, i účastníci amatérských soutěží a přehlídek se stejně jako další řada reportážních, sportovních i reklamních fotografů z té doby naučili pracovat s jinotaji a dvojím významovým plánem. Většinou ani nešlo o složité ideové konstrukce. Prostě se jim dařilo dostat do snímků rozporuplnou atmosféru doby, včetně vlastních postojů, pochybností a nejistot. Z dnešního hlediska se pak o celkové vyznění takových obrazů postaral časový odstup a další proměna fotografovaného. Věra Matějů