Přihlásit se do kurzu velkoformátové fotografie lze na adrese https://www.cuahk.cz/akce/velkoformatova-fotografie-aneb-fotografovani-drevenymi-fotoaparaty/, kde se dozvíte i další podrobnosti o tomto kurzu v Hradci Králové.
Kolegyně a kolegové fotografové,
opět jsme v období, kdy Vás chci požádat, abyste neodkládali posílání fotografií do Národní soutěže fotografie 2023. Uzávěrka soutěže je již 4. března. Porota ve složení prof. Jindřich Štreit, PhDr. Věra Matějů, PhDr. Dana Kyndrová, BcA. Martina Janošová, MgA. Svatopluk Klestil, Daniel Schulz a Ing. Petr Zatloukal vyhodnotila elektronicky zaslané fotografie do předkola soutěže. Do vlastní soutěže postoupilo 76 fotografií od 45 autorů. O postupujících fotografiích se může každý přesvědčit na stránce www.foto.nipos.cz, kde po rozkliknutí fotografie uvidí, kolik hlasů získala. Každá fotografie, která získala více než tři hlasy, postoupila.
Teď tedy na porotu, která zasedá 4. dubna, čeká vybrat ze zaslaných „papírových“ fotografií ty, které se umístí na předních místech jednotlivých kategorií, a ty, které budou součástí výstavní kolekce. V kategoriích Junior a v kategorii kolektivů se soutěží o peněžní ceny, v kategoriích A autoři fotografií na prvních místech budou mít zajištěnu autorskou výstavu příští rok v Olomouci a všichni další ocenění kromě diplomu a medaile obdrží publikaci od firmy Zoner Press.
Jsem přesvědčen, že letos, kdy se soutěž po dlouhých letech vrací do překrásného města Olomouc, se 12. a 13. května 2023 v hojném počtu sejdeme. Chceme navázat na předcovidové ročníky, kdy vlastní vyhlášení výsledků a zahájení výstavy bylo spojeno i s dalšími aktivitami. V tomto roce se vyhlášení výsledků a výstava oceněných fotografií uskuteční v prostorách Vlastivědného muzea Olomouc, kde od pátku 12.5.2023 bude možné věšet přivezené fotografie „na šňůry“. Ve stejný den bude odpoledne zahájena výstava slovenského AMFA, večer pak seminář kurátorky AMFA a po něm pak prof. Štreit pohovoří o svých současných projektech. Na závěr večera připravujeme společenské setkání s občerstvením. V sobotu začneme tím, že členové poroty budou hodnotit Vámi přivezené soubory fotografií, pokračovat budeme zahájením výstav loňských vítězů, otevření výstav „Jak se žilo“ ze Sbírky SČF a Nejstarších fotografií Olomouce. Navazovat bude vyhlášení výsledků, zahájení výstavy oceněných fotografií a komentovaná prohlídka. Odpolední program vyplní pro dospělé fotografická vycházka „ Poprvé v Olomouci“ pod vedením člena poroty Daniela Schulze a ve stejné době se v Domě dětí a mládeže uskuteční workshop pro účastníky soutěže Junior.
To je předběžný výčet aktivit spojených s letošním vyhlášením výsledků Národní soutěže. O místech konání a časech Vás budeme postupně informovat. Stejně tak dostanete informace, jak se pokusíme zajistit noclehy a způsobu přihlášení na workshop nebo další aktivity.
Věřím, že témata letošního ročníku dávají jednotlivcům i fotoklubům příležitost ukázat, že jsme se vrátili do doby, kdy účast v Národní soutěži byla prestižní záležitost a že Vaše fotografie to dokážou. Je teď jen na Vás, kolik a jak kvalitních fotografií do soutěže pošlete.
Těšíme se na Vaše fotografie.
S přáním dobrého světla
za pořadatele
Milan Sedláček
Podívejte se, jaké fotografie vám mimo jiné pomohou k titulu Mistr svazu. Jedná se o část souboru „Jarní pohlazení“.
Po Františku Dostálovi odešel i pan Josef Sekal. Vynikající fotograf a dobrý člověk zemřel ve věku 85 let v pondělí 19. prosince 2022.
Čest jeho památce.
Dne 5. prosince nás opustil František Dostál, fotograf, který má na svém kontě tisíce fotografií, desítky knih a stovky výstav. Za svou celoživotní fotografickou tvorbu získal Cenu Ministerstva kultury v oboru zájmových uměleckých aktivit pro rok 2007.
Jako u téměř všech fotografů vyrostla Dostálova láska k fotografování už v dětství, průběžně se rozvíjela, na průmyslové škole strojní získal základy fotografické techniky, ale nikdy se neprofesionalizoval, do důchodového věku pracoval jako konstruktér obráběcích strojů. S fotografií srostl v jeden celek, stala se mu univerzálním jazykem, posláním, osudem. Svoboda vyznávaného a přiznávaného věčného amatéra mu přinesla statut samorostu české fotografie. Jeho tvorba má ustálenou podobu a okamžitě identifikovatelný rukopis vyznačující se neopakovatelným pozorovacím talentem, reportérskou pohotovostí, vnímavostí pro zajímavé situace, schopností konfrontovat a nacházet skryté významy, to vše okořeněno přiměřenou dávkou obrazového humoru.
Dostálovy fotografie nejsou dokumentární, třebaže výstižně dokumentují svou dobu, nejsou sociologickou či psychologickou sondou, jak je to dnes v módě, ale o všech těchto aspektech života vypovídají, jsou prostě obyčejně lidské, pro pokoukání, pro potěšení, pro zapamatování. „Nejvíc mě na mém fotografování hřeje poznání, že jsem dokázal dost lidí i potěšit,“ říkal Dostál, ale je třeba prozradit, že každý potěšený byl až druhý v pořadí. Čím se živila Dostálova tvorba, bylo především jeho vlastní potěšení, radost z „chodění s fotoaparátem“, radost z každého pořízeného snímku a jeho sdílení s divákem. Potěšení z osobní nezávislosti, nezaujatosti a nevázanosti. Ač solitérní fotograf, zúčastnil se více než 1500 výstav, minimálně padesát jich má samostatných. Pořídil tisíce fotografií a převážnou většinu z nich se mu podařilo i publikovat. V čem je skutečně rekordmanem, je počet vydaných knih. Jen namátkou jmenujme některé z nich: Život je prevít, ale krásnej, Šašek, to zní hrdě, Letní lidé, Život na psí knížku, Psy Dodal Dostál, Praha zezadu, Prahou jít a koukat, Toto město je na prodej, Paříž, Fotograf žije dvakrát, Fotořečiště, Pražský chodník vypráví, Nádraží Braník a mnohé další, jež vydal ve spolupráci s karikaturisty, esejisty a v nemalém počtu i s vlastními texty, jež mají také osobitý literární styl. Dostálovy fotografe jsou téměř stoprocentně černobílé a úplně stoprocentně pořízené klasickou analogovou technikou. I když mu tématem bylo vše lidské, nejblíže tomu bylo v Praze, tu měl prochozenou a profotografovanou také téměř stoprocentně. A jestliže ho nejvíc zajímali lidé, pak na druhém místě to byly jejich psi. Nejen v tom připomíná Elliota Erwitta, jehož vedle Viléma Reichmanna považuje za svůj fotografický ideál. V lehké ironii, chápající dobrosrdečnosti a sladkobolném úsměvu má blízko k Bohumilu Hrabalovi. Smysl pro karikaturu napovídá zálibu v Jaroslavu Haškovi.
„Lákají mne neopakovatelné situace. Jak při setkání z divoce žijícími zvířaty, tak i s leteckou technikou a v neposlední řadě i s přírodními světelnými jevy, “ říká fotograf Miloš Koros.
