Ten začal v 70. letech půl hodiny po půlnoci, kdy se rozjel vláček z dnes již zrušeného nádraží
Těšnov. Po šesté ráno z jedné konečné tramvaje v Liberci se ještě za tmy šlo sněhem do
kopce do Bedřichova na start Jizerské padesátky. Tam vznikla připojená fotka, co byla přijata
i v soutěži World Press Photo. Pokračování příběhu by zabralo několik stránek…
Text a foto František Dostál
Jsem ovčárecký Jasánek z průmyslových polí v automobilovém areálu Kolína. Nebýt velké náhody a lidí, kteří si mě zamilovali, už bych tu nestál. Můj příběh je ukázkou toho, že vám na přírodě záleží. Že jste si vědomi jejího přínosu i odkazu.
Zasadil mě údajně drobný zemědělec Josef Vácha z chalupy Baráckých z Ovčár. Jasanů i jiných stromů se po 1. Světové válce sázelo mnoho. Sloužily jsme k úkrytu před deštěm, jako slunečník při obědě, k posezení a načerpání nových sil při práci na polích…
Za tu dlouho dobu co tu stojím, jsem viděl na polích růst pšenici i brambory. Viděl je ležet ladem i zasněžené. Byl jsem osamocený strom v širém poli, ke kterému se vztahovalo celé okolí, protože jsem byl jediným měřítkem. Viděl jsem lidi, kteří prodejem polí přes noc zbohatli a stali se z nich milionáři. Viděl jsem, jak byla pole po částech naložena na korby nákladních aut a odvezena. Viděl jsem předsedu vlády a několik ministrů, celé armády strojů a lidí
V restauraci „Baštírna“ u břehu Sázavy jsem kdysi fotografoval dámu, co krásně ovládala trumpetu. Když dohrála a napila se piva, přišla ke mně a řekla: „Přijďte ve středu do hospody U zelené lípy na Žižkově. Já tam hraju se svým přítelem. Tehdy té dámě bylo 65 let…
Foto a text František Dostál.
Fotografie dívky nesoucí piva byla na titulu mé monografie z roku 2014 a vznikla před 40 lety. Monografie se nedávno objevila ve Strašnicích v domě Barikádníků, jinak Barče. Najednou jedna starší žena vstala a řekla: „Vždyť to jsem já!“. Kamarád mi pak přivedl paní představit, a tak jsem se až po letech dozvěděl, že se jmenuje Blanka…
Foto a text František Dostál .
Jako kluk jsem se z kopce Bohdalec díval na výtopnu u nádraží ve Vršovicích, kde se kouřilo z komínů parních lokomotiv. O hodně let později jsem spatřil snímky Ladislava Rosíka (1929-2012) věnované parním lokomotivám. Nebylo překvapením, že jsem se za ním vypravil do Kralup n/Vltavou, kde vznikla i jeho fotografie.
Foto a text František Dostál.