Autor: Roman Löwinger

Kam s tím …?
Jak stárnu, tak se mi stále častěji stává, že se mne starší kamarádi fotografové ptají, co mají udělat se svým fotografickým životem. Je to přirozené. I já se dostávám do let, a tak často přemýšlím, co udělat s fotografiemi a dalšími věcmi, které jsem během svého života s fotografií nastřádal.

Nedávno se mi „do rukou“ dostala pozůstalost Bohumila Kabourka ze Zlína. Starší fotografové si možná vzpomenou, že to byl několikaletý předseda Svazu českých fotografů po jeho znovu založení v roce 1969. Možná si i vzpomenou, že se kolem Kabourka děli nějaké nevysvětlené věci ohledně podezření z hospodářské kriminality. Když jsem se probíral skříněmi v jeho, teď už opuštěném domě ve Zlíně, spatřil jsem jen malý dílek jeho bohatého fotografického života. Do rukou se mi dostala spousta materiálu, která by se, podle mého názoru, nesmí ztratit, ale měla by být zachována. Pro zachování paměti, pro možné budoucí studování, možná pro památku člověka, který pro rozvoj fotografie udělal mnohé.

Kabourek byl dlouholetým reportážním fotografem v místním tisku. Zmiňuje se o novinách Naše pravda. Později na krátký čas asi tří let placeným předsedou Svazu a poté zaměstnancem výrobního družstva Fotografia Gottwaldov. Z doby reportážního fotografa jsem našel nespočet negativů v obálkách, které mapují život lidí regionu Gottwaldova v období budování socialismu. Fotografie na střední formát 6×6 a 6×9 cm ale i kinofilm. V popsaných obálkách s uvedením námětu a data pořízení.

Srdce historika zaplesá. Co víc si může přát. Z doby předsedování ve svazu jsem našel uložené kolekce fotografií z různých výstav, které byly rozesílány do zahraničí pod patronací svazu. Fotky, dnes již, neznámých autorů, kteří reprezentovali československou fotografii nejen u nás, ale také za hranicemi. Vedle toho fotografie mladých fotografů Jindřicha Štreita, Tarase Kuščinského, Vladimíra Birguse, dnešních ikon fotografie. Odznaky, které byly rozdávány členům Svazu jako upomínkové na různé akce a umístění v různých soutěžích fotografie. Různé plastiky nebo sošky vyráběné s emblémem Svazu.

V deskách jsem uviděl uložené fotografie samotného Kabourka. Nebyl špatným fotografem. Vždyť v roce 1970 získal titul EFIAP. Získával mnoho ocenění v novinářských i dalších fotografických výstavách. Prostě dobrý fotograf.

Bohumil nebyl fotografem uzavřeným do své tvorby. Naopak. Přátelsky otevřený organizátor různých aktivit kolem fotografie. Byl pořadatelem gottwaldovských týdnů fotografie. Vedl místní dětský fotokroužek. Pořádal mnoho setkání fotografů i s mezinárodní účastí. Byl iniciátorem prezentačních dnů Svazu na Interkameře i prezentátorem výrobků družstva Fotografie Gottwaldov po celé republice. Spolupořádal semináře, školení. Jezdil na besedy do fotoklubů. Byl organizátorem a administrátorem školy výtvarné fotografie při Svazu, ze které následně vznikl Institut výtvarné fotografie v Opavě. Našel jsem informace o Klubu autorů. Byla to společnost vyspělých autorů jako byl Borovička, Stibor, Štreit nebo František Dostál, kteří se scházeli, aby prezentacemi svých fotografií posouvali kvalitu československé fotografie výše.

Mám v rukou Kabourkovi „žluté sešity“ do kterých si ukládal fotografie sebe samého ze života reportéra v Naší pravdě, činovníka ve Svazu českých fotografů i pracovníka Výrobního družstva Fotografie. Fotografie ze setkání, seminářů, reportáží i přátelských návštěv, třeba u K.O Hrubého. Fotografie pánů, kteří vytvářeli historii československé fotografie. Byli to ONI. Karel Hájek, Václav Jírů, Karol Plicka, Ján Šmok, Miroslav Stibor, Rajzík, Trojan a další a další.

Procházel jsem jeden fotografický život a říkal si, co s tím vším? Určitě jsem neprošel úplně vše. Prostřednictvím vnučky Bohumila Kabourka jsem kontaktoval zlínský archiv i muzeum. Došlo k dohodě, že archiv převeze a soustředí všechny věci, které se váží ke Kabourkově práci. Až bude vše převezeno, sejdeme se a společně rozhodneme co bude zajímavé pro archiv, muzeum nebo sbírku Svazu. Dojde k uložení do míst, která, kromě archivace, nabídnou tuto pozůstalost studovat, případně využít pro prezentaci současníkům. Vždyť dnešní fotografie by bez těchto lidí nebyla taková, jaké je.

Nyní je příležitost se o část vzpomínky na Bohumila Kabourka podělit i s vámi, členy Svazu. Na stránkách Svazu budeme postupně zveřejňovat „Kabourkovi sešity“. Tímto malým střípkem z jeho fotografického života můžeme vzdát hold člověku, který jí věnoval víc než půl svého života a posouval ji, společně s jinými, dopředu.

Dnes tedy začínáme sešitem číslo 13 Býti v novinách fotoreportérem – prohlédnout sešit.

Vladimír Skalický
Lanškroun 24. 6. 2023