Psal se rok 1969. Bylo krátce po skončení „Pražského jara“. Někteří umělci ještě stihli prezentovat svou tvorbu. Tak to bylo i se sochaři, kterých díla se stačila ještě instalovat.
V té době jsem pracoval na cyklu „Plastiky Trenčína“, který byl pak vystaven na výstavě „Cykly a seriály“ Košice. Cyklus tvořily tři fotografie. „Madona“, „Mateřství“ a „Dulcinea“. První dvě byly plastiky z kamene a ta třetí bylo dílo vytvořené svařovací technikou.
A právě „Dulcinea“ měla zvláštní osud. Plastika byla umístěna na prostranství před základní školou. Řediteli školy, který byl moc konzervativní a ideologicky na výši, se plastika nelíbila. A jednou odpoledne vzal pilku na kov a plastiku ve výši kotníků prostě uřízl. Naštěstí si toho všimli lidé a tak plastiku vzali a odnesli. Jinak by skončila ve šrotu. Vzali ji do areálu nemocnice, kde ji „důstojně“ umístili, tak že ji zakopali po kolena do země. Ale existovala. To však netrvalo dlouho a přece skončila ve šrotu. (Snad, anebo, ji má někdo doma na zahrádce.)
Poučení: Vždy se najdou lidé, kteří svou zlost vybijí takhle.
A tak po plastice zůstala pouze tahle fotografie.
Text a foto Ivan Vikár