Naši prezidenti

Posted Posted in Archiv

Zveme vás na výstavu v Národním archivu, kde najdete snímky ze Sbírky SČF přibližující všechny prezidenty Československé a České republiky. Dozvíte se, že jeden z nich byl vášnivý fotoamatér.

O Svazu českých fotografů

Posted Posted in Informace

Svaz českých fotografů (SČF) je dobrovolné občanské sdružení fotografů a příznivců  fotografie, které navázalo na  dlouholetou tradici Svazu Československých fotografů. Jako občanské sdružení byl SČF zaregistrován Ministerstvem vnitra 2. 7. 1990.

Činnost svazu se řídí Stanovami SČF.

Cílem SČF je sdružovat fotografy a příznivce fotografie za účelem zvyšování jejich odborné a výtvarné úrovně, pořádat fotografické soutěže a výstavy, dále rozšiřovat svazovou sbírku fotografií, podporovat rozvíjení styků mezi fotografy doma i v zahraničí, organizovat sdružování fotografů do fotoklubů, poskytovat jim potřebné informace z oboru, oceňovat jejich činnost a spolupracovat s obdobnými občanskými sdruženími a institucemi při rozvoji fotografie.

Členem se může stát každý občan České republiky (i když členy z minula jsou i občané Slovenské republiky ), který souhlasí se Stanovami SČF a chce podporovat činnost Svazu. Kolektivním členem se může stát i fotoklub, nebo právnická osoba.

Členem se stanete,  pokud vyplníte přihlášku k registraci ve SČF, poskytnete fotografii na členskou legitimaci a  zaplatíte členský příspěvek na kalendářní rok. Tento činí v současné době  500 Kč.  Po rozhodnutí představenstva obdržíte (nejspíše poštou) průkazku platnou na kalendářní rok.

O sbírce SČF

Posted Posted in Informace

Svaz českých fotografů založil v roce 1981 sbírku české fotografie. Od té doby se v ní soustředilo 11 115 černobílých a barevných snímků více než tisíce autorů, z nichž přibližné třetina už nežije. Sbírka vedle čelných profesionálních fotografů (k nimž např. patří Vl. Birgus, Fr.Dvořák, J.Ehm, Zd.Feyfar, K.O.Hrubý, V.Jírů, V.Chochola, J.Lauschmann, M.Novotný, V.Reichmann, J.Sudek, J.štreit a četní jiní), obsahuje práce významných amatérů (mj. J.Berana, F.Dostála, J.Hampla, V.Ipsera, J.Klímy, P.Koblice, Jar.Novotného, Ant.Říhy, V.Sapary a stovek dalších).

Podle Statutu sbírky jsou všechny sbírkové fotografie schvalovány komisí, v níž zasedají známí odborníci. Všechny snímky jsou evidovány, mají samostatné „životopisné“ karty. Sbírka má přírůstkové knihy, autorskou kartotéku a tematickou kartotéku. V příručním archivu fotografií je asi dalších deset tisíc fotografií zhruba tisícovky autorů, dále katalogy a jiné materiály.

Sbírka je vytvářena vesměs z darů autorů, pozůstalých, institucí spod. Od roku 2000 je deponována v naprosto bezpečných a spolehlivých podmínkách ve Státním ústředním archivu v Praze 4 – Chodovci. Sbírkový fond slouží odborné i širší veřejnosti k výstavním, reprodukčním, badatelským a jiným, i komerčním účelům podle běžných reversních a pojistných podmínek.

V souvislosti se sbírkou SČF je na místě připomenout text jejího zakladatele a dlouhodobého kurátora PhDr. Milana Krejčího, který pro časopis Revue fotografie zpracoval již v roce 1987 článek s ukázkami fotografií. Článek nazvaný Jak se rodí sbírka aneb proč mají fotografie přežít autora (RF 2/1987 str.38)., bychom mohli považovat za jakýsi manifest celého sbírkového projektu SČF, počínajícího začátkem osmdesátých let minulého století. Tento jeho příspěvek, jehož podstatnou část zde uvádíme, je jedním z mnoha činů obětavého člověka, který nám zanechal dílo značné rozsáhlé a důležité, pro organizaci sdružující fotografy všech možných způsobů a rolí jež mohou lidé k tomuto významnému fenoménu současné civilizace zaujmout.

Milan Krejčí
Jak se rodí sbírka aneb proč mají fotografie přežít autora

Málokterý dobrý fotograf asi soudí, že sbírat hodnotné, kvalitní fotografie je zbytečné. Vždyť by bylo neodpustitelným hříchem, kdyby výtvarné i dokumentární nejlepší a pro svou dobu charakteristické práce měly zmizet v nenávratnu. Zamyslíme-li se jak jsme na tom v Československu se sbírkami fotografií, neshledáme moc důvodu k jásotu, uvážíme-li zejména tradice, význam a spektrum tvůrčích vrstev a názorů, úroveň a úspěchy naší fotografie řady generací. Odborně a kvalitně vedené sbírky taktak spočítáme na prstech jedné ruky. Ve srovnání s veřejnými sbírkami malířské, sochařské, grafické tvorby, uměleckého řemesla, se sbírkami archeologickými, mineralogickými, muzejními a jinými je to pramálo. Pravda jsou i soukromí sběratelé, fotografie shromažďují rovněž některé fotokluby. Tam však většinou jde o dost nahodilé archivy, postrádající evidenci a jiné náležitosti, bez nichž není sbírka sbírkou. Význam takových souborů pro společnost bývá problematický.

V roce 1982 učinilo vedení Svazu českých fotografů moudré rozhodnutí o založení svazové sbírky české fotografie. Mnozí po takové sbírce dlouho volali. Jiří Jeníček, Václav Jírů i jiné osobnosti marně usilovali, aby se vytvářela sbírka v níž by vedle prací významných profesionálních tvůrců našly trvalé uplatnění i fotografie úspěšných amatérů, jak to odpovídá našim podmínkám. Tyto a další myšlenky vedly vedení SČF k založení sbírky. Málokdo tehdy asi tušil, kolik překážek bude přitom překonávat. Někteří si to začali uvědomovat teprve při schvalování sbírkového statutu, který přesně stanoví nejen poslání sbírky, ale také zásady jejího odborného vedení, výběru snímků, evidence, zabezpečování sbírkového fondu, právní a další povinnosti.

Základem sbírky se stala fotografická pozůstalost někdejšího předsedy Svazu českých fotografů, dlouholetého šéfredaktora a tvůrce časopisu Revue Fotografie Václava Jírů. Sestávala z mnoha set fotografií našich autorů. Paní Lída Jírů ji svazu darovala a jako počinek přidala do sbírky kolem půldruhé stovky snímků V. Jírů z let 1926 – 1980. Kromě toho jsme shromáždili a provizorně archivovali množství snímků z různých soutěží a jiných akcí. Na těchto základních kamenech tedy sbírka vznikala a postupně narůstala z fotografií darovaných autory a dalšími vlastníky, z pozůstalostí, ze souborů předaných jinými institucemi a konečně v určitých případech i z reprodukcí.

Na rozdíl od státních institucí Svaz českých fotografů, hospodařící převážně jenom z členských příspěvků, má pochopitelně málo prostředků na budování sbírky, na provozně technické výdaje. Na nákup fotografií už peníze vůbec nezbývají. Tady mají rozhodující slovo autoři. Jaký mají vztah ke sbírce? Nepřeženu, řeknu-li, že znamenitý. Důkazem jsou fascikly darovacích smluv, jimiž členové i nečlenové SČF ochotně a s pochopením předávají své vybrané fotografie do sbírkového fondu. Najdeme zde podpisy prof. J. Ehma, manželů Einhornových, Zd. Feyfara, K. O. Hrubého, V. Chocholy, B. Landische, J. Lauschmanna, V. Reichmanna, M. Stibora, S. štochla, J. Všetečky a četných jiných. Sbírka zahrnuje autorské kopie prací V. Heckela, J. Jeníčka, K. Ludwiga, J. Severa, S. Sovy, J. Vávry, reprodukce snímků F. Drtikola, K. Hájka a fotografie dalších autorů, kteří už zemřeli a jejichž dílo patří ke zlatému fondu české fotografie.

Sbírka samozřejmě obsahuje soubory prací mnoha našich předních amatérů – od F. Dostála a V. Ipsera po J. Berana, J. Hampla, V. Richtrmoce, J. Bartoše, L. štěpána a dlouhou řadu dalších významných žijících a nežijících autorů. Jde o větší či menší průřezy jejich dosavadní nebo celoživotní tvorbou, která bývá začasto známá naší odborné i širší veřejnosti. Myslím, že je zbytečné připomínat, jak problematické je právě v naší fotografii dělítko mezi profesionály a amatéry.

Sbírkový statut svěřuje odpovědnost za schvalování snímků sbírkové komisi. Je složena z odborníků, v jejichž čele je už víc než čtyři roky nynější předseda Svazu českých fotografů prof. Ján šmok… „takhle, to bylo v roce 1987 a dále je zde popisována tehdejší sbírková praxe jejíž finále zde ještě uvádíme, ale vypustili jsme rozsáhlou pasáž s informacemi o tehdejších významných přírůstcích a problémy s trvanlivostí barevných materiálů – celý článek uveřejníme bude-li zájem později, určitě brzo doplníme tento příspěvek o aktuální informace jak je to se sbírkou nyní a hlavně jak by měla vypadat sběratelská činnost v budoucnosti.

Výběru předcházejí písemná a ústní jednání s autory. Ti bývají zpravidla zaneprázdněni a nezbývá jim mnohdy čas na promyšlenou přípravu sbírkové kolekce. Nepřekvapí proto, že ochotných příslibů bývá víc než předaných souborů snímků. Ale tak už to v životě chodí a bez trpělivé práce nejsou koláče – ani sbírky.

Každý schválený snímek musí mít všechny náležitosti. Především takový technický stav, který mu dovolí „přežít“. Ve sbírce by měly být jen práce dvojnásob pečlivě ustálené a vyprané. Snímky musejí mít právní zázemí – doklady, z nichž vysvítá, že fotografie jsou majetkem zřizovatele sbírky. Takovým dokumentem zpravidla bývá darovací smlouva, předávací protokol nebo jiný doklad.

Každá sbírková fotografie je uchována v samostatné polypropylenové folii. Deset snímků o formátu 30×40 cm i menších pak se ukládá do očíslovaných tapetových obálek. Sbírkový snímek má svou katalogizační kartu obsahující potřebné údaje Vedle řady rubrik pro název, jméno autora, rozměr, rok vzniku a celý „životopis“ snímku je tu i místo pro fotoreprodukci. Fotodokumentace zatím pokulhává, naráží na technické a finanční překážky. Časem však bude mít sbírka vedle základní a podrobné evidence, vedle tématické kartotéky (ta se rovněž zpracovává) i řádnou fotodokumentaci, která usnadní využívání – výběr snímků pro studijní účely, výstavy, publikace a reprodukování.

Dobrou pomůckou pro cílevědomé doplňování sbírky jsou výhledové autorské seznamy. Zahrnují stovky jmen českých autorů, kteří by postupně měli být do sbírky zahrnuti.

Všechnu tuhle činnost není na první pohled vidět. Třeba autorská kartotéka, která se vejde do malé bedničky, představuje práci mnoha pracovních týdnů a měsíců. Doplňování a obohacování sbírky vyžaduje spoustu trpělivého úsilí, pochopení a pomoc odborné veřejnosti – fotografů, publicistů, teoretiků, pedagogů, organizátorů soutěží a výstav, přátel fotografie a institucí.

Sníme o domu české fotografie, v němž by kromě výstavních a přednáškových prostor, knihovny, fotokomor a jiných potřebných pracoven byly i místnosti pro sbírku a archív fotografií s badatelnou, reprodukční zařízení pro pořizování sbírkové fotodokumentace vlastními prostředky… Sníme a nepochybujeme přitom, že naše fotografie by to zasluhovala, ale… Budeme šťastni, jestliže se alespoň postupně budou zlepšovat dosavadní víc než skromné podmínky této sbírky, tohoto příspěvku k celé československé sběratelské činnosti na poli fotografie.

PhDr. Milan Krejčí

Statut Sbírky fotografií Svazu českých fotografů

Posted Posted in Informace

Svaz českých fotografů v souladu se svými stanovami napomáhá všestrannému, uměleckému a technickému rozvoji fotografie, osvojování vědomostí z oboru fotografie a zvyšování úrovně tvorby svých členů i fotografující veřejnosti. Pořádá výstavy, sleduje a dokumentuje rozvoj fotografie mimo jiné i tím, že udržuje a rozšiřuje Sbírku fotografií SČF založenou již v roce 1981.



 Čl. 1 Poslání Sbírky
1.1Posláním Sbírky fotografií Svazu českých fotografů (dále jen Sbírka) je vytvořit autentický pohled na vývoj české fotografie a zachytit pro budoucnost stav jednotlivých tvůrčích etap. Má natrvalo uchovat díla autorů, kteří výrazně přispěli k rozvoji české fotografie, zasloužili se o její úroveň, reprezentují určité období, zachycují událost či fenomén, který měl vliv na české nebo světové dějiny, případně představují příklad použití originální techniky či technologického postupu.
1.2Sbírka poskytuje spolehlivý a snadno dostupný zdroj fotografií pro výstavy, publikace a další popularizační činnost a slouží jako studijní materiál členům Svazu českých fotografů (dále jen Svaz), historikům umění, teoretikům, novinářům, publicistům, studentům a nejširší veřejnosti.



Čl. 2 Předmět Sbírky
2.1Sbírka soustřeďuje, odborně eviduje, uchovává, doplňuje a veřejně prezentuje fotografie a s nimi související materiály časově neomezené tvorby fotografů působících na území dnešní České republiky, příp. se vztahem k českému kulturnímu prostředí. Díla jsou zařazena bez ohledu na to, zda jde o členy Svazu či nikoliv a bez rozdílu, zda fotografie byly vytvořeny amatéry nebo profesionály.
2.2Do sbírky se zařazují černobílé a barevné pozitivy, diapozitivy, negativy, tisky, obrazové datové soubory uložené na elektronických nosičích i fotografická umělecká díla prezentovaná v dalších formách. Pro zařazení do Sbírky není rozhodující, zda je již fotografie součástí jiných sbírek.
2.3Základním hlediskem pro zařazení do Sbírky je výtvarná, dokumentární, technická a historická hodnota snímku. Pokud je provedení fotografie tvůrčím záměrem autora, musí být toto provedení při zařazení do Sbírky respektováno.



Čl. 3 Právní vztahy
3.1Do Sbírky se zařazují díla popsaná v bodu 2.2 Statutu a další materiály s fotografy a fotografiemi související, které jsou majetkem Svazu.
3.2Svaz nakládá se Sbírkou v souladu se schváleným Statutem a Smlouvou se Státním ústředním archivem v Praze o depozitu archivních fondů se Státním ústředním  z 10. 3. 2000. (Dále jen Smlouva o depozitu)
3.3Svaz získává fotografie a další materiály do Sbírky:– darováním na základě darovací smlouvy– dědictvím na základě poslední vůle– koupí od občanů nebo jiných subjektů na základě kupní smlouvy– výměnou, jedná-li se o fotografie duplikátní, dosud neevidované v Národním archivu, nebo o fotografie ze Sbírky vyřazené– vydržením, jestliže měl fotografie v držbě v souladu s občanským zákonem– ponecháním podle podmínek veřejných soutěží

 

Čl. 4 Organizace Sbírky
4.1Nositelem všech práv a povinností ke Sbírce, pokud to neupravuje Smlouva o depozitu je Svaz.
4.2Tímto Statutem Svaz předává část práv a povinností Sbírkové komisi. Práva související s nakládáním se sbírkovými předměty vně Svazu náleží předsednictvu Svazu.
4.3Organizační péče o Sbírku se člení mezi Správce sbírky, Sbírkovou komisi a Revizní a kontrolní komisi Svazu.
4.4Správce sbírky je pracovník Národního archivu. Správce je členem Sbírkové komise. Jeho hlavní náplň je specifikována v článku III. Smlouvy o depozitu.
4.5Sbírková komise má devět členů. Jsou vybíráni zejména z řad odborníků, teoretiků, historiků, profesionálních a amatérských fotografů, akademických pracovníků, zástupců profesních sdružení, ministerstev a orgánů památkové péče. Předsedou sbírkové komise je člen předsednictva Svazu a na jeho návrh jmenuje předsednictvo Svazu místopředsedu a členy této komise. Funkční období komise je pět let.
4.6Předseda, místopředseda, případně předsedou pověřený člen svolává schůzi Sbírkové komise s předstihem nejméně deseti pracovních dní. V pozvánce uvádí den, čas a místo schůze, návrh programu a předpokládanou délku jednání.
4.7Schůze komise je usnášeníschopná, pokud se jí účastní nadpoloviční počet jejích členů. Rozhoduje kolektivně a usnáší se nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Schůze je neveřejná a mohou se jí účastnit i nečlenové komise, pokud s tím vyjádří souhlas nadpoloviční většina přítomných členů komise. Ze schůze je vyhotovován zápis.
4.8Komise zejména:– provádí odbornou a průzkumnou činnost s cílem doplňovat Sbírku– rozhoduje o zařazení a vyřazení fotografií a dalších materiálů– navrhuje odpisy ztracených nebo zničených předmětů Sbírky; vyřazení nebo odpis se stane účinným po souhlasu správce sbírky schválením návrhu předsednictvem Svazu– dává vyjádření předsednictvu Svazu k jednotlivým případům žádostí o zapůjčení sbírkového fondu– projednává přijetí daru, dědictví, navrhuje koupi fotografií, nebo jiných předmětů do Sbírky, připravuje darovací, nebo kupní smlouvy, kontroluje provádění sbírkové činnosti a přijímá opatření k odstranění zjištěných závad– aktivně se podílí na propagaci Sbírky a její prezentaci odborné a laické veřejnosti– plní další úkoly, které ji uloží předsednictvo Svazu– každoročně podává předsednictvu Svazu zprávu o stavu Sbírky a navrhuje potřebná opatření– za svou činnost odpovídá komise předsednictvu Svazu.

 

Čl. 5 Péče o Sbírku
5.1Sbírka je v Národním archivu uložena na základě  Smlouvy o depozitu a je evidována pod číslem evidenčního listu Národního archivního dědictví 1363.
5.2Národní archiv zajišťuje optimální podmínky pro uložení archiválií a umožňuje  práci s archiváliemi.v souladu se Smlouvou o depozitu
5.3Neuložené ve Sbírce5.3.1 Pokud Sbírková komise rozhodne, že předané fotografie nesplňují podmínky pro zařazení, ale mají jinou vypovídající hodnotu, zařadí je do Archivu fotografií SČF (dále jen Archiv).5.3.2. Archiv je uložen v sekretariátu svazu, případně na základě rozhodnutí předsednictva na jiném vhodném místě.5.3.3. Nakládání s fotografiemi uloženými v Archivu se řídí stejnými ustanoveními Statutu jako nakládání s fotografiemi uloženými ve Sbírce.

 

Čl. 6. Evidence a katalogizace Sbírky
6.1Evidence sbírky musí zajistit identitu fotografie a vyloučit možnost její záměny. Sbírka se eviduje podle počtu, nikoliv podle ceny. Evidence musí být úplná a přesná. Evidence sbírky je:– základní (v knize přírůstků a v knize úbytků)– odborná (na samostatných katalogizačních lístcích)– výpůjční (v chronologicky seřazených výpůjčních reversech)– v elektronické formě.
6.2Fotografie a další  přijaté do sbírky (přírůstky) se zapisují běžně do knihy přírůstků, přičemž tento zápis obsahuje základní údaje potřebné pro identifikaci fotografie, včetně způsobu jejího nabytí. Kniha přírůstků je dokladem o stavu nezpracovaných fotografií.
6.3Úbytky sbírky (výměnou, vyřazením, zničením nebo ztrátou) se zapisují v knize úbytků. Vedle základních údajů musí každý záznam obsahovat i důvod odpisu s odvoláním na příslušný doklad.
6.4Knihy přírůstků a úbytků jsou vázané, řádně označené názvy a s předem očíslovanými stranami a údajem o počtu listů. Zápisy se provádějí pečlivě a trvanlivým způsobem. Musí být  doloženy původními doklady o změnách (potvrzení,  doklady o získání fotografie s potřebnými údaji). Doklady jsou uloženy jako součást evidence.
6.5O výpůjčkách fotografií organizacím a občanům se vedou záznamy, které tvoří chronologicky celkově uspořádaná řada reversů, na nichž jsou zaznamenány a potvrzovány údaje o vrácení.
6.6Katalogizace se provádí po odborném zpracování a zhodnocení fotografie formou lístkového katalogu a souběžně vedené počítačové databáze.
6.7Ke každé fotografii je zpracován samostatný katalogizační lístek.
6.8Na katalogizačním lístku se uvádí evidenční číslo shodné s číslem v knize přírůstků, pokud jsou známé ,jméno autora (příp. pseudonym), název fotografie, rok jejího vzniku, technika, rozměry, údaje o signatuře, o textech a dalších údajích uvedených na rubu i líci (doslovný přepis), o datování, o autorovi (včetně data úmrtí), o vzniku snímku, o negativu, včetně toho, kde je uložen, o způsobu získání, včetně případné nákupní ceny s odkazem na příslušný doklad, popis fotografie, údaje o použití na výstavách, k publikování, ocenění, stav fotografie, pojistná cena, údaje o výpůjčkách a poznámky. Ke katalogizačnímu lístku je připojena fotoreprodukce fotografie. Dílo vytvořené pod pseudonymem je katalogizováno pod skutečným jménem autora (je-li známé).
6.9Součástí katalogizačního lístku je údaj o autorských právech a licenci, pod kterou autor, držitel nebo vykonavatel autorských práv uvolnil dílo k dalšímu použití.


6.10Odborná evidence (katalogizace) fotografií se vede průběžně a jednotlivé údaje se postupně doplňují.
6.11Katalogizační lístky jsou v kartotéce řazeny v abecedním pořádku podle autorů. Není-li známé jméno autora, lístku je přiděleno číslo a je v katalogu zařazen za poslední písmeno abecedy.
6.12Na rubu každé fotografie je umístěna nálepka (příp. razítko) deklarující, že dílo je součástí Sbírky a se základními údaji.

 

Čl. 7. Výpůjční ustanovení
7.1Půjčování je dovoleno v odůvodněných případech pro použití k výstavním, publikačním a studijním účelům. Do zahraničí je možné fotografie zapůjčit pouze při dodržení stanovených podmínek Ministerstva vnitra ČR, a dalších státních a odborných organizací, a to zejména na výstavy nebo výměnné akce pořádané či spolupořádané Svazem.
7.2Fotografie mohou být zapůjčeny po souhlasu statutárního zástupce Svazu, v souladu se Smlouvou o depozitu.
7.3Zapůjčení fotografií se děje na základě písemné smlouvy, která obsahuje název fotografie, jméno autora, velikost, počet fotografií, délku výpůjčky a fotoreprodukci díla. Při  předání elektronické verze díla musí být přesně specifikovány podmínky, za kterých je dílo poskytnuto.
7.4V případě jakéhokoliv užití díla, které je součástí Sbírky, musí být uveden text: „Toto dílo je součástí Sbírky fotografií Svazu českých fotografů v Praze, která je uložena v Národním archivu ČR“.
7.5Všechny položky zařazené do Sbírky a příslušné katalogizační lístky jsou zveřejněny na veřejné internetové stránce s možností fulltextového vyhledávání. Obrazové položky jsou zde umístěny v náhledové kvalitě.

 

Čl. 8 Inventarizace sbírky
8.1Inventarizací se rozumí zjištění skutečného stavu Sbírky.
8.2Inventarizaci provádí pravidelně každé tři roky Správce sbírky. Výsledek inventarizace projedná Sbírková komise a její závěr je předložen předsednictvu Svazu.

 

Čl. 9 Autorská práva a licenční ujednání
9.1Každé dílo (předmět) sbírky musí obsahovat informaci o autorských právech a licenci k dalšímu použití..
9.2V případě nově získávaných děl i u starších položek budou Správce sbírky, Sbírková komise a Svaz usilovat o takové ujednání s autorem či jeho dědici, které umožní použití některé ze svobodných licencí.
9.3Fotografie se z hlediska autorských práv stává volným dílem tehdy, pokud ochrana majetkových autorských práv vypršela – tj. 70 let po smrti autora nebo 70 let od zveřejnění u děl anonymních a pseudonymních.

 

Čl. 10 Všeobecná a přechodná ustanovení
10.1Sídlem Sbírky a Archivu je Praha.
10.2V případě autorskoprávních, majetkových či dalších sporů bude upřednostňována mimosoudní dohoda. Sbírka je spravována na základě českého právního řádu.
10.3V případě zániku Svazu stává se Sbírka majetkem státu a zůstává v péči Národního archivu. Její zpřístupnění a využívání se bude nadále řídit ustanoveními Smlouvy o depozitu, zejména čl. IV. odst. 1.
10.4
10.5
Tento Statut nabývá účinnosti dnem vydání.
Nedílnou součástí Statutu je Smlouva o depozitu

Praha 5. 3. 2012