Čtvrtek, 23 Listopad 2017
HISTORIE SBÍRKY SČF PDF Tisk Email
V souvislosti s 25. výročím založení Sbírky české fotografie Svazu českých fotografů jsme se rozhodli postupně představovat jednotlivé významné autory v ní zastoupené. Tento exkluzívní materiál se stane základem svazové Ročenky a zároveň bude předjímat letošní výstavu Historie a současnost Svazu českých fotografů. Začínáme v souladu s logikou věci Václavem Jírů, který byl iniciátorem sbírky a prvním dárcem sbírky.
Sbírka SČF soustřeďuje 11 115 černobílých a barevných snímků více než tisíce autorů, z nichž přibližně třetina dnes už nežije. Předností sbírky je, že vedle známých fotografů, obsahuje práce významných amatérů. Její zaměření tak odpovídá tradicím a historii naší fotografie, kde hranice mezi fotografií profesionální a amatérskou je často velmi neostrá.



 










LEGENDÁRNÍ OSOBNOST VÁCLAVA JÍRŮ

Osobnost Václava Jírů (31.7.1910 – 28.6.1980 ) těsně souvisí s vývojem oboru fotografie u nás. Neústupně bojoval za její uznání jako rovnoprávného umění. Založil periodikum, které se oborem vážně zabývalo a vydobylo mu prestiž doma i v zahraničí. Psal, organizoval, tvořil, experimentoval, hledal nové cesty, nové talenty, neobvyklá spojení. Dával dohromady fotografy i fandy fotografie, tvůrčí skupiny i fotografické spolky.
S vlastním fotografováním začal již v 16 letech v Klubu fotografů amatérů v Nekázance, v seskupení fotografů, s nímž je spjato mnoho výjimečných tvůrců. Velmi záhy začal i publikovat v obrázkových magazínech. Záběr jeho tvorby byl mnohostranný. Měl jemný smysl pro sociální fotografii, ale zároveň kladl v duchu magazínové fotografie důraz na srozumitelnost, estetickou působivost každého snímku. Reflektoval avantgardní směřování, modernistické kompoziční trendy i vyjadřovací metody. „Neexistuje oblast, jejíž výzvu by nepřijal,“ píší o něm Daniela Mrázková a Vladimír Remeš v Cestách československé fotografie. Jeho výtvarně komponované snímky jsou stále moderní a jsou obdivovány dodnes.
Svěže působí i netradiční portréty umělců, které vznikaly ve 30.letech zejména ve spolupráci s divadlem Vlasty Buriana. Jeho reportérské schopnosti prověřil i začátek druhé světové války, která mu přinesla odsouzení a posléze dlouhodobé věznění za účast v odboji. V poválečné euforii se stal členem Svazu českých novinářů, Svazu českých výtvarných umělců a posléze Sdružení výtvarníků Purkyně.
{jospagebreak }
V padesátých letech byl předsedou ediční rady měsíčníku Fotografie a ředitelem Tiskové, ediční a propagační služby. Tato doba pro něho znamenala dnes problematickou obhajobu a teoretické zdůvodňování socialistického realismu ve fotografii, ale i koncepci bulletinu Fotografie 57, ročenky, která se později jako čtvrtletník pod názvem Revue Fotografie v ruské a anglické mutaci postarala o sebeidentifikaci, rozvoj české fotografie i její věhlas v zahraničí. Založení, šéfredaktorství a redigování čtvrtletníku bylo nejprogresivnější součástí jeho práce. Novinářské schopnosti, smysl pro popularizaci, uvědomění si vztahu grafiky a fotografie, schopnost vidět a zdůraznit souvislosti, odborná erudice a bohatá invence, které po jeho odchodu ještě umocnila Daniela Mrázková, vytvořily z tohoto periodika fenomén nezapomenutelný v domácím i zahraničním fotografickém prostředí po dlouhou řadu let. V něm spočívá jedna z  největších zásluh Václava Jírů.
Mnohostranná tvorba Václava Jírů našla vedle časopisecké publikace uplatnění v několika nezapomenutelných pragensiích (Praha a Pražané, 1962, Praha město fotogenické, 1968), knihách o přírodě a zvířatech (Kočička a bernardýn, 1962) a dalších publikacích. Svými články vytvářel veřejné mínění o fotografii a stal se vůdčí osobností a arbitrem oboru. Po odchodu do důchodu byl předsedou Svazu českých fotografů a usiloval o jeho zrovnoprávnění s dalšími profesními organizacemi
.V_Jiru_1934.jpg Nepřestával s organizační činností, vystavoval, porotoval, dával dohromady výstavy a soutěže. Z těch nejpopulárnějších lze jmenovat Ženy s kamerou. Zemřel uznáván a respektován v přípravách výstavy ke svým sedmdesátinám.{jospagebreak }
V_Jiru_1933.jpg
Jeho postava byla bezesporu spjata s dobou, ve které žil, se specifickým postavením a chápáním významu fotografie v ní, ale také s nástupem nových tvůrčích trendů a modernistických tendencí. Význam jeho činností je nepopiratelný a několik generací fotografů vyrůstalo a tvořilo pod jeho vlivem.
V široké škále fotografického díla Václava Jírů, jehož velká část je ve sbírce Svazu českých fotografů, jsou obrazy, které neodmyslitelně patří k progresivním tendencím v naší fotografii a které nadčasově předstihly chápání a omezení historické etapy. Dodnes jsou připomínány jako součást umělecké avantgardy. Nejnověji například na trojdílné výstavě Česká fotografie 20.století kurátorů V.Birguse a J.Mlčocha v Uměleckoprůmyslovém muzeu a Galerii hlavního města Prahy, kde se součástí expozice i katalogu stalo také několik fotografií Václava Jírů ze svazové sbírky. Fotografie Švédský žebřík je zapůjčena i na mezinárodní putovní výstavu Modernism: Designing a New World (Modernismus: Vytváření nového světa) připravovanou britským muzeem Victoria & Albert v Londýně. V Praze se mu dostalo pocty otevřením Photo Musea Jírů, které v Jaromírově ulici zřídil jeho synovec, fotograf Jiří Jírů.
V_Jiru_1952.jpgV_Jiru_1958.jpg










-vm