Čtvrtek, 23 Listopad 2017
MILOSLAV STIBOR - MÝTUS ŽENSKÉHO TĚLA PDF Tisk Email
Stibor 2350x.jpg
Miloslav Stibor se narodil roku 1927 v Olomouci. Absolvoval katedru výtvarné výchovy filozofické fakulty Univezity Palackého v Olomouci, kde získal i doktorát umění. Byl profesorem gymnázia, ředitelem výtvarného oboru Lidové školy umění. Fotografuje od mládí, i když se z počátku zajímal více o grafiku a malbu. Na svém kontě má přes 160 autorských výstav, několik monografií i nepočetně účastí v souhrnných výstavách. Přesto i poslední výstava věnovaná počátkům jeho tvorby přinesla řadu překvapení.

Stiborovy nejstarší fotografie vycházejí z poezie všedního života. Předměty z běžného života povyšuje na výtvarné artefakty, experimentuje se speciálními technikami. Výtvarnou stylizaci, tonální redukci na černobílé kontury využívá ve svých cyklech – např. cyklus Kámen o historii zpracování kamene nebo Prosté motivy, ale zejména ve svých osobitých aktech, jimž se intenzívně věnoval od poloviny šedesátých let .
Stibor 2342x.jpg      Stibor 2343x.jpg

Prošel několika stadii vývoje zobrazení nahoty. Prozkoumal nepočetně možností fotografického ztvárnění ženského těla. Od čistých jednoduchých linií přes téměř sošnou netečnost krásných nepřístupných žen se ve své nejznámější sérii Cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera z let 1968-69 dostává až k naturalisticky pojaté nahotě, s přiznanou nedokonalostí detailů a erotickou přímočarostí. Nejznámější jsou však pozdější akty, jejichž variace sahají až do současnosti. Zde se v pojetí i názvech cyklů nechává inspirovat antickými dějinami a mytologií ( Bakché, Chloé, Fryné ). Tyto akty by si z pornografie netrouflo osočit ani bdělé oko bývalých sovětských cenzorů, jak vtipně napsal Vladimír Remeš v časopise Fotografie-magazín roku 1998. Reálná identita ženy je zde potlačována všemi prostředky – pohybovou neostrostí, víceexpozicí, montáží negativů, prolínáním s přejatou  grafikou či kresbou.
Často Stiborovy obrazy celkově připomínají spíše díla grafická. Mistrovsky jsou využity stylizace pohybu, vypjaté pózování, drapérie. Výsledek je téměř nadpozemský, žena se stává nereálnou bytostí, lehčí vánku, skoro vzdušnou a neuchopitelnou. Mytologizace nahoty, idealizace ženina těla a všudepřítomné výtvarno vytvářejí nezapomenutelné kreace.
Stiborovo pojetí nahoty ženského, někdy i mužského těla lze považovat za výjimečný fenomén v naší fotografii. Vedle své tvorby se průběžně věnoval výuce fotografie,  i s blížící se osmdesátkou stále externě vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Žije stále v Olomouci.

Stibor 2339x.jpg     Stibor 2346X.jpg

Věra Matějů