Čtvrtek, 23 Listopad 2017
EPOS PDF Tisk Email

EPOS / fotografie 1966-1981
Jiří Horák, Rostislav Košťál, František Maršálek, Petr Sikula
Dům umění města Brna, 28. září až 13. listopadu 2016
vernisáž 27. září 2016
kurátor a koncepce výstavy: Pavel Vančát
odborná spolupráce: Ladislav Plch, Antonín Dufek

V roce 1966 se čtveřice studentů legendárního fotografa K. O. Hrubého ve složení Jiří Horák, Rostislav Košťál, František Maršálek a Petr Sikula spojuje do tehdy oblíbené a strategicky výhodné formy fotografické skupiny. Jejich počáteční zaměření na dokumentární a krajinnou fotografii se postupně proměňuje v aranžované formy s psychologickými a sociálně kritickými přesahy, které výrazně ovlivňuje od roku 1969 až do své emigrace roku 1972 „nefotografující člen skupiny“ Ladislav Plch.
Tvorba Eposu úzce souvisí s brněnskou uměleckou scénou konce šedesátých a sedmdesátých let a kulturou tehdy perzekuovaných "mániček", revoltujících v postupně se utužující normalizační atmosféře. Dramatická divadelnost jejich fotografií je silně propojena s tehdejšími mladými protagonisty Divadla na provázku, ale inspiruje se i v romantické malbě či italském neorealistickém filmu a české "nové filmové vlně". Z dnešního hlediska cudné fotografie v sobě tehdy přitom nesly jak silný revoltující náboj, tak i na tehdejší dobu odvážné erotické náznaky, které přinášely autorům v ostražitě kontrolovaném výstavním provozu neutuchající problémy.
V průběhu 70. let se Epos stal nejen nedostižným vzorem zástupům epigonů, ale sklízel také četná ocenění na domácích i zahraničních fotografických výstavách a salonech na obou stranách železné opony. Po padesáti letech od svého založení se Epos připomíná ucelenou retrospektivou, zahrnující výběr z jejich společné tvorby.
                                                                                                                                                                                                            Pavel Vančát

 

Všichni členové skupiny EPOS jsou žáci K. O. Hrubého a Antonína Hinšta - fotografů a legendárních pedagogů Školy uměleckých řemesel v Brně. Prosluli na začátku 70. let, kdy vytvořili styl, který si jako tzv. Brněnská škola aranžované fotografie vydobyl místo v dějinách československé fotografie. Jejich inscenované fotografie u nás inspirovaly celou řadu následovníků a propůjčily na celé desetiletí charakteristickou tvář naší fotografii. Vliv jejich pojetí lze však vysledovat i v zahraničí (SRN, Švédsko, baltské země).
Skutečné, všeobecné proslulosti dosáhla skupina EPOS svojí výstavou v Domě pánů z Kunštátu v únoru 1971. Nic tehdy na vrcholu normalizace nemohlo být ve větším rozporu s požadavky normalizátorů na tzv. "socialistické umění" než tam vystavované fotografie! Jejich elegické až chmurné ladění, vzdorné postoje vlasaté "bigbítové" mládeže, v alegorických, naaranžovaných scénách či pomocí symbolů vyjádřený smutek nad ztrátou vyhlídek - to vše jako následek cizího ozbrojeného zásahu v srpnu 1968 a ukradené, nadějné budoucnosti, se obracelo proti snahám husákovských normalizátorů, falšovat nejenom nejnovější dějiny, ale i samu přítomnost. Po této výstavě zmíněné embargo na domácí scéně ještě zesílilo. Díky statečným redaktorkám Daniele Mrázkové či Anně Fárové se ji však renomovaná periodika jako Československá fotografie a Revue Fotografie i nadále opakovaně věnovala. V té samé době však pro skupinu nastal opravdový boom na západ od našich hranic. Jejich fotografie se tehdy hojně objevovaly v západoněmeckých, švýcarských, holandských, italských, amerických i jiných západních časopisech a ročenkách. Za své fotografie sklízeli členové skupiny hlavní či jiné přední ceny na renomovaných salonech a výstavách po celém světě.
Nelze pustit ze zřetele ani "dokumentární" hodnotu jejích fotografií. Mezi modely a modelkami pózovali dnes slavné herecké osobnosti: Jana Švandová, Eliška Havránková (dnes Balzerová), Bolek Polívka, Jiří Bartoška, Marcela Večeřová-Mikulášková, Zdeněk Maryška a další, tehdy studenti brněnské JAMU z přelomu 60. a 70. let. Zobrazují i bizarní postavičky brněnského "štatlu", z nichž později republikové proslulosti dosáhl např. nonkonformní malíř Miloslav "Sonny" Halas.
                                                                                                                                                                                                              Ladislav Plch