Sobota, 18 Listopad 2017
Se Sudkem za zády PDF Tisk Email

Kdo?

Kde?

Kdy?

Dalibor Bednář 

Info. centrum Hukvaldy, č.p.40 (blízko vchodu do obory)

4.6. - 31.8.2016

Vernisáž se koná 4.6.2016 v 16.00 hod.

V současné době bychom mezi fotografy, především těmi českými, asi jen těžko našli někoho, kdy by neznal jméno Josefa Sudka a nebyl, snad alespoň v dílčí etapě svého tvůrčího vývoje, ovlivněn jeho dílem a jeho názory na fotografickou tvorbu.


 

Nyní, v době vydání této publikace, je o důvod více k připomenutí tohoto významného fotografa, protože právě v roce 2016 uplyne 120 let odjeho narození a 40 let od úmrtí (narozenv Kolíně 17.3.1896, zemřel 15.9.1976). Nejen toto významné výročí, ale především obdiv k dílu Josefa Sudka a také vlastní, na Sudka tematicky volněnavazující tvorba, vedly fotografa Dalibora Bednáře (*1960) k uspořádání a vydání této knížky, kterou chce připomenout Sudkovo jméno v méně známých souvislostech.

Dalibor Bednář si za dobu své dosavadní dlouholeté fotografické praxe vyzkoušel snad všechny myslitelné fotografické žánry od fotografií z cest, přes subjektivní dokument až po akty a krajinářskou fotografii. Z technického hlediska používal převážně klasické postupy černobíléfotografie s vlastnoručním zpracováním, v posledních letechs využitím středo - a velkoformátových negativů. Vždy se zajímal o čistou, nedotčenou krajinu apřírodu a tento zájem spolu s fotografováním velkoformátovými přístroji ho nakonec přivedl na cesty, kterými před dávnými lety procházel také Josef Sudek.

Sudkovy fotografie jsouv povědomí většiny lidí spojovány s historickou Prahou, nebo kouzelnými zátišími z jeho dřevěného ateliéru. Není už tak všeobecně známo, že od konce čtyřicátých let po dobu přibližně dvaceti let pravidelně pobýval na severu Moravy a fotografoval v Hukvaldech, v pralese Mionší i na jiných místech Beskyd. Především v pralese Mionšímezi mohutnými jedlemi a buky nacházel motivy svých magických fotografií.„...já jsem totiž jednou začal vidět v těch kořenech nějaký představy věcí..... Objevilo se to v pralese na Mionší, kde jsem to potom už dělal vědomě."(Josef Sudek o sobě, Anděl J., 2001). Vztah k hudbě pak přivedl Sudka do rodiště Leoše Janáčka Hukvald, kde fotografoval památné budovy, jejichž historie se vztahuje k životu hudebního skladatele, ale především starémajestátní stromy v místní oboře.

Téma pralesa Mionší zpracovávala řada fotografů, ještě před příchodem Sudka to byl Rudolf Janda (Prales v Beskydách, 1943), po něm pak následovali například Herbert Thiel, Jan Byrtus a také Petr Helbich, Sudkův průvodce a pomocník na fotografických výpravách. Každý z nich v rozmanitostech pralesa nacházel své motivy fotografoval prales svým osobitým způsobem. A od té doby přicházejí na Mionší další fotografové okouzleni dílem Josefa Sudka poznat to tajemné, nepřístupné místo v Beskydách.S mnohaletým odstupem po Sudkovi zde začal přibližně před dvěma lety fotografovat také Dalibor Bednář. Příroda ovšem nečeká, prales si žije svým vlastním životem a teď už vypadá jinak než před šedesáti lety. Ostatně Dalibor Bednář si jako zkušený fotograf dobře uvědomuje, že zopakovat něčí fotografie, natož napodobit ty Sudkovy, je nemožné a ani o to neusiluje. Jeho snahou je vlastními snímky vytvořenými na stejném místě velkoformátovou technikou připomenout Sudkovy pobyty v Beskydách, z fotografií se těšit někdy s pocitem, že mistr Sudek se dívá přesrameno...

Martin Smékal, duben 2016