Neděle, 19 Listopad 2017
111 let amatérské fotografie v Kladně PDF Tisk Email
Výstava ve Sládečkově vlastivědném muzeu (Huťská 1375, Kladno) připomíná nejen historii toho to významného fotografického uskupení, ale i fotografie na Kladensku vůbec. Je uspořádána pod patronátem Svazu  českých fotografů a potrvá s prázdnínovou přestávkou do 2.10.2016. Zahájení 19.května 2016 v 17 hod. Při vernisáži výstavy bude  pokřtěna kniha Obrázky z dob starého Kladna představující jak unikátní snímky kladenských fotografů ze sbírek Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně (SVMK)  od konce 19. stol. až do roku 1945, tak popis činnosti kladenského a slánského KFA v uvedeném období.

Klub fotografů amatérů Camera v Kladně

(1905 – 1945)

Nejpočetnější skupinu fotografujících tvořili fotografové amatéři. Těch v Kladně postupně přibylo natolik, že v dubnu roku 1905 zde došlo k založení „Klubu fotografů - amatérů Camera Kladno“ (název dostal podle nejstaršího vídeňského spolku fotoamatérů nazývaného od roku 1893 „Wiener Camera – Club“), třetího nejstaršího českého fotoamatérského klubu v Čechách (po Praze [1889] a Plzni [1894]). Konkrétním účelem sdružení kladenských fotoamatérů „jest rozšiřovati a pěstovati fotografii nikoli po živnostensku, nýbrž jako umění a zábavu jakož i vzdělávati nové členy v umění tomto.“ Prvním předsedou byl zvolen drogista Karel Norbert, jednatelem kreslič v hutích Antonín Köhler (mnohaletý předseda a ústřední postava kladenského fotoklubu i po celé období první republiky) a pokladníkem katecheta P. Václav Dyrink z Kročehlav. Dle prvního seznamu měl kladenský Klub fotografů amatérů Camera 34 členů. Různorodost jejich tvorby naznačují jak piktorialismem ovlivněné snímky všedního kladenského dne od učitele Antonína Nachtmana, tak i dokumentární fotografie vinařického Jaroslava Kmodrase z podzemí dolu Mayrau, stojící na samé hranici technických možností doby.

 

Všechny kluby fotografů amatérů (KFA) fungovaly podobně. Členové si volili předsednictvo, setkávali se na valných hromadách, členských schůzích a výletech, organizovali fotografické kurzy, přednášky, sestavovali z nejzdařilejších snímků tzv. „okružní mapy“ a organizovali výstavy jako vrchol vlastní činnosti. Kladenští fotoamatéři poprvé vystavovali na V. členské výstavě ústředního pražského KFA v květnu 1906. Na oplátku pak pražští fotoamatéři pomohli uspořádat první kladenskou veřejnou fotografickou výstavu, která po roce plánování proběhla v kladenské Sokolovně ve dnech 25. – 29. března 1909.

 

Po nucené přestávce, zapříčiněné 1. světovou válkou, se kladenský KFA v dubnu roku 1919 stal jedním ze šesti zakládajících členů Svazu československých klubů fotografů amatérů a činil se i na poli regionálním, kde v letech 1923 – 1924 pomáhal se začátky slánského KFA, který podchycoval fotoamatéry i z obcí bezprostředně sousedících s Kladnem. Do roku 1933 se počet členů KFA v Kladně zvýšil na 65 členů a např. do VII. mapové akce v roce 1927 přispěli jmenovitě Josef Souček, Jaroslav Lhoták, Benedikt Valenta, Miloš Schön, Oldřich Nepil a Antonín Köhler. Své fotografie pravidelně vystavovali (ohlas vzbudila např. výstava na přelomu let 1933 a 1934 v nové Kračmarově galerii) a s kolegy ze Slaného, Zlonic, Loun, Lomu u Mostu a z dalších klubů se utkávali při župních soutěžích. Vedení se v průběhu času příliš neměnilo, v roce 1937 byl zvolen jako předseda opět Antonín Köhler, místopředsedou dílovedoucí PŽS Josef Tesařík a jednatelem technický úředník železáren Josef Souček, který od počátku 30. let 20. stol. zastupoval klub jako delegát ve Svazu.

 

Ve zhoršené mezinárodní i vnitropolitické situaci došlo i v Kladně k útlumu zájmu o amatérskou fotografii. I když dění v klubu ve 30. letech oživily takové osobnosti jako malíř, grafik a učitel Stanislav Kulhánek, umělecký tiskař a typograf Josef Cipra či stavitel Jaroslav Pergl st., přesto došlo k pozvolnému poklesu členstva ze 46 členů v roce 1937 na 33 členů v roce 1942. Během 2. světové války se citelně projevil nedostatek fotografického materiálu i četné zákazy. Klub samotný sice nebyl zrušen, definitivně jej však opustily opory zakladatelské generace jako zvěrolékař Adolf Leipert (zemřel), Antonín Köhler či Antonín Nachtman (vystoupili mezi roky 1942 – 1945).

 

Kladenští amatérští fotografové po roce 1946 

 

Po krátkém poválečném období, kdy se kluby snažily zacelit rány a navázat na zpřetrhanou předválečnou činnost, přišel záhy únor roku 1948 a rozplynutí klubového ducha v Revolučním odborovém hnutí (ROH) a Ústavu lidové tvořivosti. V dubnu 1946 byl předsedou kladenského KFA Josef Souček a jednatelem Josef Tesařík, v březnu 1949 měl Klub fotografických pracovníků (KFP) v Kladně 60 členů pod vedením obchodníka Rudolfa Kopeckého. Klub byl formálně likvidován na své 46. valné hromadě v březnu 1951 a pod předsednictvím mistra kominického Františka Hejla se stal závodním fotoodborem Československých stavebních závodů v Kladně a o dva či tři roky později fotokroužkem Rudého koutku Státní spořitelny a záložny v Kladně. V srpnu 1954 byl předsedou krejčí František Jílek, místopředsedou, jednatelem a zapisovatelem František Hejl, instruktorem a správcem temné komory Rudolf Kopecký, a členy výboru truhlář František Bakula a hudební nástrojář Miroslav Zazvonil. V mapových okruzích z let 1957 a 1958 se dále objevují jména J. Boušky, J. Šarochy, St. Rennera, J. Brabce, C. Nováka a dalších.

 

I v jejich tvorbě se nutně musela promítnout šablona socialistického realismu 50. let, kdy se z fotografie stávala pouhá ilustrace propagandistických tezí a řada témat i celých žánrů byla zakázána. Uvolnění 60. let vyvrcholilo v oblasti amatérské fotografie založením Svazu českých fotografů (SČF) v únoru roku 1969. Tuto vlnu v Kladně zachytil Luděk Jiskra a Zbyněk Červenka, který v roce 1970 nasměroval členy fotoklubu na kolej výtvarné fotografie a uměleckého dokumentu. K dalším známým jménům tohoto období patřili např. Oldřich Pernica (fotografoval od roku 1956, držitel mezinárodního titulu AFIAP) či Ivo Tesař. Předsedou Fotoklubu Kladno, jehož zřizovatelem bylo Okresní kulturní středisko Kladno v Dělnickém domě, byl v 70. letech Jaroslav Pergl ml. Velkým přínosem i pro kladenské členy bylo vytvoření systému vzdělávání fotoamatérů (Lidovou konzervatoř v Praze, obor výtvarná fotografie, vedl prof. Ján Šmok, nejvyšším stupněm vzdělání byl Institut výtvarné fotografie při SČF). Kromě nucených politických a novinářských fotografií na objednávku tak mohli vytvářet i opravdu hodnotné a kvalitní snímky. Z těch nejlepších byly pořádány četné autorské a klubové výstavy. Úzkou spolupráci klub navázal s filmovým kroužkem (FISK – Filmové studio Kladno) i s dalšími okolními fotokluby (Rakovník, Slaný, Kralupy nad Vltavou). Kladno bylo coby sídlo jednoho z  nejpočetnějších a nejúspěšnějších fotoklubů v ČSSR dvakrát vybráno i jako místo celorepublikového sjezdu Svazu českých fotografů místo celorepublikového sjezdu Svazu českých fotografů (podruhé se tak stalo při 4. sjezdu SČF v roce 1978). Dle nyní nalezených novin Kladenský kovák byl ovšem  4. sjezd SČF v Kladně až v listopadu roku 1979..

 

V roce 1980 bylo v kladenském fotoklubu evidováno přes 90 fotoamatérů, z nichž kolem 30 členů bylo aktivních. Pokles aktivity klubu se přes řadu dalších dosažených individuálních i klubových úspěchů nepodařilo zastavit po roce 1981 ani novému předsedovi Miloši Šulcovi a místopředsedovi Aloisi Garamszegimu, ani vytvořením tzv. fotoskupiny z nejaktivnějších a nejtalentovanějších členů klubu v květnu roku 1984 (členy byli Stanislav Čermák, Alois Garamszegi, Ján Jančík, Václav Kolář, bratři Jaroslav a Jiří Perglové, Zdeněk Poch, Miloš Šulc a Jaroslav Vyšín). Ke škodě nejen kladenské fotografie se nakonec klub přestal scházet v porevolučních dnech v prosinci roku 1989 a jeho členové se vydali dál každý svou vlastní cestou.

 

Mgr. Karel Drvola, DiS.

Historik a kurátor sbírek Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně