Čtvrtek, 23 Listopad 2017
VÁCLAV CHOCHOLA - BOŽÍ OČIČKO PDF Tisk Email

Chochola_6.jpgPokračujeme v prezentaci fotografických obrazů českých fotografů, které se stanou základem svazové Ročenky a zároveň předjímají letošní výstavu Historie a současnost Svazu českých fotografů, která proběhne na podzim v Národních archívu ČR. Po Václavu Jírů, který byl iniciátorem sbírky, Vilému Heckelovi, Josefu Větrovském a Josefu Ehmovi se věnujeme Václavu Chocholovi, fotografovi, který podstatně ovlivnil povahu české fotografie v druhé polovině minulého století.

Václav Chochola (1923 - 2005) zanechal neobyčejně  tematicky i stylově různorodou tvorbu zahrnující všechny oblasti každodenního života. Po vyučení začínal jako sportovní fotograf, posléze se stal fotografem Národního divadla i dalších divadel a věnoval se více oblasti kulturní.
Nicméně jeho tvorba má nesmírně široký záběr  - věnoval se fotografii dokumentární, cenné jsou i jeho reportáže – zejména z Pražského povstání v roce 1945. Výjimečné jsou také jeho akty a portréty. Fotograficky zúročil i své pobyty v cizině, ve Vietnamu, Číně, Francii. S redakcemi spolupracoval od roku 1940 celý svůj život. Jeho tvorba, včetně té imaginativní  a experimentální ovlivněné surrealismem a spřízněním se Skupinou 42, která v něm vzbudila zájem o pražskou periférii,  je obrazově dokonale zvládnutou studií lidství ve všech jeho souvislostech.
Chochola_2.jpg                       Chochola_5.jpg
 „Fotograf Chochola je takové putující boží očičko, které lajdá světem na důkaz, že tajemství hotelu Krása neodešlo ještě z Prahy do šmelce,“ napsal o něm  Bohumil Hrabal v roce 1965.V roce svých osmdesátin pootevřel Chochola  retrospektivní výstavou svůj rozsáhlý fotografický archív a nabídl nám zázračný příběh své tvorby, který je zároveň příběhem druhé poloviny minulého století, se vším, co pro naši zemi znamenala.  Nejobecněji je z jeho tvorby známa série portrétů slavných lidí, českých i světových umělců,  která stále zažívá své návraty, o čemž svědčí např. kniha o Janu Werichovi. Proslulé jsou i portréty Salvatora Dalího z roku 1969.
Chochola_3.jpg            Chochola_4.jpg
„Systém mé práce při fotografování portrétů spočíval  často v komunikaci s portrétovaným a mým zájmem o jeho výjimečnost. Nejdůležitější je vyčkání výrazného prožitku v obličeji portrétovaného.Nespustím jej z očí, sleduji ho, někdy až pronásleduji, využiji i moment překvapení,“ prozrazuje tajemství svých  portrétů. Osobnosti vidí komplexně, do charakteristiky zahrnuje nejen gestikulaci a mimiku, ale i okolí, práci a kontakty portrétovaného. Dnes se již  Chochola spolu se svými generačními souputníky Karlem Ludwigem, Zdeňkem Tmejem a Karlem Hájkem řadí mezi klasiky české fotografie, ale přesto oslovuje i současnou generaci, o čemž svědčí řada výstav a nová vydání jeho publikací.
                             Chochola_1.jpg
Věra Matějů